25. Souvětí podřadné

– souvětí = spojení dvou i více vět ve vyšší větný, významově gramatický celek, vyjadřuje složitější myšlenku nebo více myšlenek (počet vět poznáme podle počtu přísudků ve větách dvojčlenných, nebo podle základů ve větách jednočlenných

– souvětí podřadné obsahuje pouze jednu větu hlavní a jednu nebo více vět vedlejších, které závisí právě na oné hlavní větě. Věty vedlejší zpravidla zastupují některý větný člen. Jsou uvozeny spojkami podřadicími, vztažnými nebo vztažnými příslovci, přičemž vztažná slova považujeme za větné členy. Spojky a odkazovací slova (ukazovací zájmena nebo odkazovací příslovce) větnými členy nejsou. Mezi větami řídícími a závislými jsou vztahy determinace.

– druhy vedlejších vět:
▫ vedlejší věta podmětná (Kdo? Co?): vyjadřuje podmět věty řídící, která je tvořena pouze přísudkovou částí, spojovací výrazy: vztažná zájmena (Kdo se učí, dosahuje dobrých výsledků.), příslovce (Není známo, kdy přijede.), spojky že, aby, kdyby… (Bylo mi doporučeno, abych zůstal v pokoji. Potěšilo mě, že si vzpomněl.)

▫ vedlejší věta přísudková: vyjadřuje jmennou část přísudku, ve větě řídící je jen spona, spojovací výrazy: jak, jako, kdo, takový, že… (Obloha je, jako vymalovaná. Nejsi taková, za jakou jsem tě považoval. Byl z těch, kdo šířili osvětu na venkově.)

▫ vedlejší věta přívlastková (Jaký? Který? Čí?): vyjadřuje přívlastek některého podstatného jména věty řídicí, na němž závisí, blíže ho určuje nebo omezuje jeho význam, stojí zpravidla hned za jménem, které rozvíjí, spojovací výrazy: vztažná zájmena a příslovce (který, jenž, kdo, co, kde, odkud, kam, kudy aj.), někdy spojky že, aby, jak, zda. (Úspěšně složil zkoušku, která byla velmi obtížná. Zavolali ho ve chvíli, kdy usnul. Lákala ho představa, že by mohl zvítězit.)

▫ vedlejší věta předmětná (pádové otázky kromě 1. a 5. pádu): vyjadřuje předmět řídící věty, závisí na slovese věty řídící, někdy na přídavném jménu, spojovací výrazy: spojky že, aby, jak (Vzkázal, že hodina odpadla. Nechci, aby k nám přišel.), vztažná zájmena kdo, co (Řekni, kdo to je.), vztažná příslovce kde, kam, odkud (Zeptal se, odkud přichází. Zajímalo ho, kam večer půjdeme.)

▫ vedlejší věta příslovečné: vyjadřují příslovečné určení věty řídící, různé okolnosti jejího děje; rozvíjí sloveso v přísudku, přídavné jméno nebo příslovce věty řídící.
– věty příslovečné dále rozdělujeme na:
▫ místní (Kde? Odkud? Kudy? Kam?): vyjadřují místní určení, spojovací výrazy: vztažné příslovce kde, kam, odkud, kudy… (Rozloučili se tam, kde se poprvé setkali. Chtěl se vrátit tam, odkud přišel.)

▫ časové (Kdy? Odkdy? Dokdy? Jak dlouho? Jak často?): vyjadřují časovou okolnost děje věty hlavní, spojovací výrazy: časové spojky a vztažná příslovce když, až, jakmile, jen, jak, sotva, sotvaže, zatímco, dříve než, kdykoli aj. (Když se vracel domů, začalo pršet. Jednali tak dlouho, až našli řešení. Zatímco se učila, Petr šel do kina. Kdykoli ho bolela hlava, vzal si prášek.)

▫ způsobové (Jak? Jakým způsobem?): vyjadřují příslovečné určení způsobu, spojovací výrazy: jako, jak, aniž, co, pokud,… (Vykonával práci, jak nejlépe dovedl. Pokud šlo o výsledek utkání, byli spokojeni. Čím víc se snažíš, tím méně si tě váží. Jak si usteleš, tak si lehneš. Nikdo mu nepomůže, ledaže by se stal zázrak.)

▫ příčinné (důvodové; Proč?): vyjadřují příčinu nebo důvod děje řídící věty, podnět pro děj věty řídící, příčina (na rozdíl od účelu) předchází, spojovací výrazy: spojky že, protože, poněvadž, jelikož, ježto… (Nepřišel, protože zaspal. Zůstal doma, jelikož ho bolela hlava.).

▫ účelové (Proč? Za jakým účelem?): vyjadřují účel vzhledem k ději věty řídící (tj. okolnost, kam směřuje jednání), účel (na rozdíl od příčiny) následuje, spojovací výrazy: spojka aby (Uděláme všechno, aby to dopadlo dobře.)

▫ podmínkové (Za jaké podmínky?): vyjadřují podmínku, za které může nastat děj věty řídící, spojovací výrazy: spojky kdyby, jestliže, -li, když,… (Jestliže přijde včas, tak stihne začátek představení. Kdybych to věděl, neptal bych se na to.)

▫ přípustkové (Navzdory čemu?): vyjadřující okolnost, která je v nesouladu s obsahem věty řídící, spojovací výrazy: spojky ač, ačkoli(v), třeba, třebaže, přestože, i když, i kdyby, byť, jakkoli (Přestože byly nepříznivé podmínky, odjeli na hory.)

▫ vedlejší věta doplňková (Jak? Jaký?): vyjadřuje doplněk věty řídící, závisí na slovese věty řídící a zároveň se vztahuje k jménu v podmětu nebo předmětu této věty; zejména jde o věty s rozvitým infinitivem po slovesech vyjadřujících smyslové vnímání, spojovací výrazy: spojek jak, jako, kterak, (zastaralé an, ana, ano) (Vzpomínám na otce, jak rád chodil na houby. Připadal si, jako by se ocitl v pohádce. Pozoroval spolužáka, kterak dělá zbytečné chyby.)

– nepravé vedlejší věty:
▫ spojkové
a) Vloni těžce onemocněl, aby se už z choroby nikdy nevzpamatoval. (místo ale – odporovací vztah)
b) Odpočinul si, aby po chvíli zase pokračoval v práci. (místo a – slučovací vztah)

▫ vztažné
a) následný děj: Spadl pod vlak, který ho přejel. (místo a ten ho přejel – slučovací vztah)
b) místo volně připojené věty hlavní: V koruně stromu seděl kos, který si radostně zpíval. (místo a radostně…)
c) věty s což, čemuž, čehož…, přičemž, načež…: Vybudujeme nová sportoviště, což povede k dalšímu rozvoji sportu. (místo a to povede)
d) místo jiných vět, které vyjadřují významový vztah jednoznačně:
Božena Němcová zobrazila svou babičku, které dala i vlastnosti jiných českých venkovských žen. (místo ale dala jí… – odporovací vztah)
Půjdu ještě jednou na výstavu, která se mi líbila. (místo protože se mi líbila – věta vysvětlovací, příčinná)
Nepřijímáme zakázky, které nemůžeme vyřídit včas. (místo nemůžeme-li je… – věta podmínková)
e) zbytečná vztažná věta: Železný drát, který je dlouhý 30 cm, na obou koncích opilujeme. (místo Železný drát, dlouhý 30 cm, na…)