VÝVOJ NAŠEHO PÍSEMNICTVÍ OD POČÁTKU DO DOBY HUSITSKÉ

Alexandreida – staročeský veršovaný hrdinský epos, vzniknuvše na počátku 14. století
– jeho předlohou byla Alexandreida Gualtera Castellionského, francouzského básníka, který
své vyprávění o slavném makedonském králi Alexandru Velikém napsal v letech
1178 – 1182
– 2 části: v první části, tzv. Životě Alexandra, dává Aristoteles rady Alexandrovi
v druhé části se pojednává o boji Alexandra s Dariovými vojsky a jak Alexandr dostal
tři dary (mák, pepř a meč)
– do autorových názorů, zachycených ve zhuštěných tříveršových úvahách (tj. gnómách), se
prolíná křesťanské přesvědčení o pomíjivosti lidské slávy a světa vůbec a je zde také
ukázáno, jak středověk přejímá umělecké i životní zkušenosti Antiky
– klíčové dílo české světské epiky počátku 14. století, které zpracováno na vysoké úrovni
Kronika tak řečeného Dalimila – vznikala v letech 1310 – 1314 a označení autora za Dalimila vzniklo
omylem v 17. století
– pravý autor kroniky neznámý, ale z kroniky je možné vypozorovat, že se jednalo o člověka,
který se hodně a rád věnoval českým dějinám od příchodu praotce Čecha do nástupu Jana
Lucemburského na český trůn
– autor dobře znal problém národa a snad byl i příslušníkem šlechty, jelikož v díle se odráží
obava ze sílícího vlivů německých kolonistů a jejich hospodářské moci (vůči šlechtě
ohrožení)
– ukázky v průběhu našeho pobytu na gymnáziu byly tyto: O selské kněžně Boženě; O
Libušině proroctví