Francouzská literatura
Francouzská literatura
Samuel Beckett – Dramatik, prozaik a básník irského původu. Žil ve Francii a psal francouzsky. Jeho prózu ovlivnil James Joyce, po válce se stal průkopníkem absurdního dramatu.
Čekání na Godota – Divadelní hra o dvou jednáních. Bez děje a dramatické stavby „tradičního divadla“. Dekoraci tvoří jeden strom a venkovská cesta na opuštěném místě. Zde se setkávají dva blíže neurčení tuláci Estragon a Vladimír. Vedou chaotický dialog, z něhož vyplývá jen to, že chtějí čekat na Godota, který má rozhodnout o jejich dalším životě. Není zřejmé, kde a kdy na něho mají čekat, kdo je Godot a co pro ně může udělat. Během rozhovoru přichází dvojice Pozzo a Lucky. Pozzo je pán ztělesňující vychloubačnost, brutalitu až sadismus. Na šňůře vede otroka Luckyho, který je naopak zcela poníženou bytostí. Druhé jednání se odehrává nazítří ve stejnou dobu na stejném místě. Je opakováním prvního jednání jen s tím rozdílem, že Pozzo je osleplý, a tedy závislý na tulácích a Luckym. Ke konci každého jednání se objevuje chlapec a oznamuje, že pan Godot dnes nepřijde, ale že se určitě dostaví zítra. Atmosféru všeobecné nejistoty a monotónní existence umocňuje například hromadění synonym a opakování otázek, např. v dialogu mezi Estragonem a Vladimírem. Volba jmen, Estragon – francouzské, Vladimír – slovanské, Pozzo – italské a Lucky – anglické, naznačuje snahu o univerzální postižení lidského údělu. Podobně Godot znamená v angličtině bůh. Citát: „Ano, v tomto nesmírném zmatku je jen jedna věc jasná: Čekáme na příchod Godota.“
Albert Camus – Francouzský spisovatel, publicista a filozof. Nositel Nobelovy ceny. Žil v Alžíru. Ve svých existenciálních prózách vyjádřil ztrátu víry v tradiční hodnoty. Významnou úlohu v ní hrál tragický pocit „smrti boha“ a dále pocit absurdnosti světa i nesmyslnosti života. Někdy se pokouší tyto pocity překonat lhostejností.
Cizinec – Děj románu se odehrává v Alžíru. Úředník Mersault, hrdina a vypravěč příběhu, líčí v první části díla pohřeb své matky, která žila ve starobinci, a svůj návrat do Alžíru. Dále popisuje náhodné setkání a milostný poměr s bývalou kolegyní Marií a seznámení se sousedem Raymondem. Pro něj napíše Mersault dopis, jímž se Raymond rozchází se svou nevěrnou arabskou milenkou. Na Raymondovo pozvání odjíždí Mersault s Marií do jeho chaty k moři. Na pláži se střetávají se dvěma Araby, kteří mají na Raymonda spadeno kvůli jeho rozchodu s nevěrnou milenkou. Při vzájemné potyčce je Raymond zraněn. Při další procházce žárem oslepený Mersault bezdůvodně zastřelí jednoho z Arabů, který proti němu vytasil nůž. Ve druhé části díla jsou popsány Mersaultovy výslechy, průběh jeho věznění, proces, odsouzení k trestu smrti a čekání na popravu. Mersault dochází k závěru, že člověk je hodnocen jenom podle vnějších projevů, vnitřní pohnutky nikoho nezajímají. Odmítá kněze, popírá existenci boha a vyrovnaně přijímá jedinou jistotu lidské existence – jistotu smrti. Hrdina se nechce přizpůsobit běžným životním konvencím, a proto zůstává cizincem v lidském kolektivu. Román je analýzou absurdního světa nelidských vztahů. Viníky těchto poměrů jsou všichni, neboť lidem nezáleží na lásce, přátelství ani na životě. Jejich jedinou jistotou je smrt.
Jean-Paul Sartre – Francouzský spisovatel a filozof. Původním povoláním středoškolský profesor. V poválečné vlně existencialismu vystupoval jako jeho hlavní představitel. Jeho filozofie spočívala v tvrzení, že člověk je „svým vlastním svobodným projektem“, je „odsouzen k svobodě“ a jedinec zodpovídá za celé lidstvo. Literárně ztvárnil svou filozofii např. v románu Nevolnost, v povídce Zeď a dále v dramatech Mouchy, Počestná děvka, Špinavé ruce aj.
Samuel Beckett – Dramatik, prozaik a básník irského původu. Žil ve Francii a psal francouzsky. Jeho prózu ovlivnil James Joyce, po válce se stal průkopníkem absurdního dramatu.
Čekání na Godota – Divadelní hra o dvou jednáních. Bez děje a dramatické stavby „tradičního divadla“. Dekoraci tvoří jeden strom a venkovská cesta na opuštěném místě. Zde se setkávají dva blíže neurčení tuláci Estragon a Vladimír. Vedou chaotický dialog, z něhož vyplývá jen to, že chtějí čekat na Godota, který má rozhodnout o jejich dalším životě. Není zřejmé, kde a kdy na něho mají čekat, kdo je Godot a co pro ně může udělat. Během rozhovoru přichází dvojice Pozzo a Lucky. Pozzo je pán ztělesňující vychloubačnost, brutalitu až sadismus. Na šňůře vede otroka Luckyho, který je naopak zcela poníženou bytostí. Druhé jednání se odehrává nazítří ve stejnou dobu na stejném místě. Je opakováním prvního jednání jen s tím rozdílem, že Pozzo je osleplý, a tedy závislý na tulácích a Luckym. Ke konci každého jednání se objevuje chlapec a oznamuje, že pan Godot dnes nepřijde, ale že se určitě dostaví zítra. Atmosféru všeobecné nejistoty a monotónní existence umocňuje například hromadění synonym a opakování otázek, např. v dialogu mezi Estragonem a Vladimírem. Volba jmen, Estragon – francouzské, Vladimír – slovanské, Pozzo – italské a Lucky – anglické, naznačuje snahu o univerzální postižení lidského údělu. Podobně Godot znamená v angličtině bůh. Citát: „Ano, v tomto nesmírném zmatku je jen jedna věc jasná: Čekáme na příchod Godota.“
Albert Camus – Francouzský spisovatel, publicista a filozof. Nositel Nobelovy ceny. Žil v Alžíru. Ve svých existenciálních prózách vyjádřil ztrátu víry v tradiční hodnoty. Významnou úlohu v ní hrál tragický pocit „smrti boha“ a dále pocit absurdnosti světa i nesmyslnosti života. Někdy se pokouší tyto pocity překonat lhostejností.
Cizinec – Děj románu se odehrává v Alžíru. Úředník Mersault, hrdina a vypravěč příběhu, líčí v první části díla pohřeb své matky, která žila ve starobinci, a svůj návrat do Alžíru. Dále popisuje náhodné setkání a milostný poměr s bývalou kolegyní Marií a seznámení se sousedem Raymondem. Pro něj napíše Mersault dopis, jímž se Raymond rozchází se svou nevěrnou arabskou milenkou. Na Raymondovo pozvání odjíždí Mersault s Marií do jeho chaty k moři. Na pláži se střetávají se dvěma Araby, kteří mají na Raymonda spadeno kvůli jeho rozchodu s nevěrnou milenkou. Při vzájemné potyčce je Raymond zraněn. Při další procházce žárem oslepený Mersault bezdůvodně zastřelí jednoho z Arabů, který proti němu vytasil nůž. Ve druhé části díla jsou popsány Mersaultovy výslechy, průběh jeho věznění, proces, odsouzení k trestu smrti a čekání na popravu. Mersault dochází k závěru, že člověk je hodnocen jenom podle vnějších projevů, vnitřní pohnutky nikoho nezajímají. Odmítá kněze, popírá existenci boha a vyrovnaně přijímá jedinou jistotu lidské existence – jistotu smrti. Hrdina se nechce přizpůsobit běžným životním konvencím, a proto zůstává cizincem v lidském kolektivu. Román je analýzou absurdního světa nelidských vztahů. Viníky těchto poměrů jsou všichni, neboť lidem nezáleží na lásce, přátelství ani na životě. Jejich jedinou jistotou je smrt.
Jean-Paul Sartre – Francouzský spisovatel a filozof. Původním povoláním středoškolský profesor. V poválečné vlně existencialismu vystupoval jako jeho hlavní představitel. Jeho filozofie spočívala v tvrzení, že člověk je „svým vlastním svobodným projektem“, je „odsouzen k svobodě“ a jedinec zodpovídá za celé lidstvo. Literárně ztvárnil svou filozofii např. v románu Nevolnost, v povídce Zeď a dále v dramatech Mouchy, Počestná děvka, Špinavé ruce aj.
