Divadlo a drama 90. let
Divadlo
– centrem českého divadelního života bylo Národní divadlo v Praze (založeno r. 1881, poté jej zasáhl požár a obnoveno bylo r. 1883)
– v Brně stálo nynější Mahelovo divadlo a na Zelném trhu divadlo Reduta
Drama
– v dramatu se objevoval romanticko – historický proud
– představiteli tohoto proudu byli například:
Julius Zeyer
Neklan (1896) – hra
Radúz a Mahulena (1898) – pohádková hra, příběh lásky. Je to melodram, kde hraje důležitou roli hudba Josefa Suka
Jaroslav Vrchlický
Hippodamie (1890 – 1891) – trilogie, hrála se současně v Národním divadle
– řecké tragické postavy
– je to také melodraam: hudba Fibicha
Poté se hrály hry s realistickou tématikou:
1) historické
2) venkovské
3) městské
Alois Jirásek
– nejprve psal hry s venkovskou tématikou:
Vojnarka (1890) – vdova prožívá nešťastnou lásku ke svému někdejšímu milenci, končí deziluzí, situované do Litomyšlska
Otec (1894) – chamtivý sedlák způsobí díky své chamtivosti rozvrat celé rodiny a dokonce smrt vlastního syna, situováno na Litomyšlsko
– psal také drama historické
– napsal husitskou trilogii, kde se objevují i postavy fiktivní:
Jan Žižka (1903)
Jan Hus (1911)
Jan Roháč (1914)
Jaroslav Gilbert ( 1871 – 1936)
Profesí byl chemik, ale živil se jako novinář. Věnoval se dramatické tvorbě.
Dílo:
Vina (1896) – hra, příběh trojúhelníka (Mína, Uhlíř a Hošek). Probíhá konflikt mezi těmi třemi. Řeší otázky manželství, sexu. Končí tragicky, kdy Mína spáchá sebevraždu.
O boha (1898) – hra, problém boží existence
Falkenštejn – historická hra, příběh Záviše z Falkenštejna – jeho milenecký vztah s Kunkutou a pak jeho manželství s ní, nakonec byl popraven
– Shakespearovské rysy
Jiří Mařánek – Romance o Závišovi
Václav Vančura – Obrazy z dějin (je tam kapitola o Závišovi)
Hry z prostředí venkova i města
František Xaver Svoboda
Dílo:
Směry života (1882)
Útok zisku (1884)
bratři Mrštíkové – Maryša
– hra z jihomoravské vesnice
– Maryša si vezme proti své vůli vdovce Vávru, kterého zabije
Jaroslav Kvapil (1868 – 1950)
– režisér Národního divadla
– ve 20. století působil v divadle na Vinohradech
– dramatik, dramaturg i režisér
– nejprve psal poezii, poté přimkl k divadlu
Dílo:
Princezna Pampeliška (1897) – pohádka, Honza versus panstvo
Byl ovlivněn impresionismem:
Oblaka (1903) – lyrická hra
Svazek pamětí – O čem vím (1932)
Jaroslav Maria (1870 – 1942)
– jeho příjmení je pseudonym (původně Mayer)
– advokát v táboře, věnoval se dramatické tvorbě i próze
– zemřel v koncentračním táboře v Osvětimi
Dílo: V podvečer věku (1898) – trilogie, rodinné drama (rozpad rodiny)
Itálie (1925) – napsal průvodce po Itálii