22. Obohacování slovní zásoby

– slovní zásoba je dána vývojem společnosti, některé jevy a předměty zanikají, nové vznikají, celkově slov přibývá

– způsoby obohacování slovní zásoby:
1. tvoření nových slov:
a) odvozováním (přelet, počítačový)
b) skládáním (ropovod)
c) zkracováním (Čedok, ODS)
2. spojování slov v sousloví (základní umělecká škola)
3. přejímání slov z cizích jazyků (privatizace, leasing, peeling)
4. změna původního významu slov (spojka, jádro, vysílat)

1. TVOŘENÍ NOVÝCH SLOV – podrobněji viz otázka č.18
a) odvozování – pomocí:
▫ předpon (výlet)
▫ přípon (letový)
▫ předpon i přípon (výletní)
▫ koncovek – zřídka (rybí, listí)
▫ předložkového spojení (nároží, nátrubek)

b) skládání
– spojování dvou i více kořenů – slova složená, složeniny (lesostep, hluchoněmý, velkoměsto, černozem, vodovod, kutnohorský, málomluvný, hromobití, okamžik, pravděpodobný, elektroléčba, autodoprava)

c) zkracování
– spojování dvou i více zkrácených slovních základů
o zkratky:
▫ iniciálové (písmenné) – z počátečních písmen, všechna písmena velká, vzniká nesklonné slovo, které se čte jako názvy hlásek (ČVUT, OSN, NATO,…)
▫ frekventovaných slov a slovních spojení – např., tj., atd., apod., a.s. …
▫ titulů – Mgr., MUDr., PhDr., Ing., Csc. …
o zkratková slova – vytvořeno z prvních slabit krácených slov, skloňuje se (Čedok)

• univerbizace = nahrazení víceslovných pojmenování jednoslovnými (panelový dům – panelák, taneční kurs – taneční, trvalá ondulace – trvalá)
• multiverbizace = nahrazení jednoslovných pojmenování víceslovnými, v odborném a publicistickém stylu (dohlížet – vykonávat dohled, analyzovat – provádět analýzu)

2. SPOJOVÁNÍ SLOV V SOUSLOVÍ
– sousloví = víceslovná pojmenování s významem jedné slovní jednotky
– termíny, rčení, pranostiky, frázové vazby (dávat pozor), typická přirovnání, pořekadla, přísloví, známé citáty
– šicí stroj, kyselina octová, bytové jádro, Ranní ptáče dál doskáče. apod.

3. PŘEJÍMÁNÍ SLOV Z CIZÍCH JAZYKŮ
– podle zásady potřebnosti, účelnosti, mezinárodní srozumitelnosti; snadné tvoření odvozenin
– slova cizího původu:
a) zdomácnělá = slova, která byla do češtiny přejata z jiného jazyka, ale už se po stránce hláskové a tvarové přizpůsobila češtině; původ si neuvědomujeme
b) cizí = slova přejatá, která si dosud v různé míře zachovala svůj původní ráz, cítíme je jako cizí (aloe, džem, ekzém; w, q, x – slowfox, quadriennium, export; často f, g, dvojhlásky au, eu – gramofon, auto, pneumatika)
– často -i- po h, ch, k, r (historie, chirurg, kilogram, kritika), po c se píše y (motocykl, cyklus)
– tvrdá výslovnost di, ti, ni (diplom, tiket, nikl)
▫ zcela běžná – obecně užívaná, pravopisem přizpůsobená (auto, rekreace, prémie)
▫ méně běžná, ale častá (extrémní, aloe)
▫ odborná (anoda, reostat)
▫ mezinárodní – společná většině kulturních národů (bible, kilogram, doktor)
▫ nespisovná – hlavně z němčiny (kšeft, flaška)

– slova přejímána z:
▫ němčiny: hlavně v 18. a 19. stol.; barva, rychtář
▫ francouzštiny: bujón,fejeton, želé, parfém, kostým, šanson, páže
▫ italštiny: finanční a hudební termíny; banka, moderato
▫ angličtiny: byznys, gól, svetr, džentlmen, mítink
▫ řečtiny a latiny: kostel, telefon, škola
▫ ruštiny: čaj, brigáda, bohatýr
▫ polštiny: tklivý, svěží, závoj
▫ chorvatštiny: junák
▫ maďarštiny: guláš, husar, čardáš
▫ jiných jazyků: otoman (arabština), pyžamo (perština), rýže (indické jazyky), kečup (čínština), gejša (japonština)

– příčiny přejímání: rychlý rozvoj společnosti – nutnost pojmenovat nové jevy; mezinárodní srozumitelnost a naopak nesrozumitelnost; někdy je cizí slovo běžnější než české; cizí výraz zmírňuje trapné pocity (např. „korpulentní“ místo tlustá); snadné tvoření odvozenin
– zásady používání: obohacení jazyka; mezinárodní srozumitelnost; účelnost; nepřetěžovat projev přemírou cizích slov; používat slova v přesném významu a se znalostí přesného významu

– stupně přizpůsobivosti cizích slov domácí slovní zásobě:
1. ponechání původní pravopisu a výslovnosti přejatého slova (adagio, interview)
2. částečné přizpůsobení českým pravopisným a výslovnostním zvyklostem (disciplína, gilotina)
3. úplné počeštění pravopisu, mezi výslovnostní a pravopisem je úplná shoda (bazén, džíp, biftek, ekvipáž) = slova zdomácnělá

4. ZMĚNY SLOVNÍHO VÝZNAMU
a) zužování významu (specializace) – slovo mělo původně širší rozsah, postupné zužování významu (dobytek – původně jakákoli kořist, nyní zvířata; nábytek – jakákoli získaná věc (cokoli nabytého), nyní zařízení bytu; palec – dříve jakýkoli prst, nyní jen ten jeden)
b) rozšiřování významu (generalizace) – zvětšování rozsahu , používání podřazeného slova pro celou skupinu (limonáda – původně jen citrónová, dnes jakákoli ovocná šťáva; zápas – původně jen řeckořímský, dnes jakékoli střetnutí)
c) přenášení pojmenování – přenesený význam
▫ metafora – na základě vnější podobnosti (oko – pův. smysl. orgán, – oko na polévce, punčoše, apod.; totéž: ucho, hřeben,…), druhem metafory je i personifikace – zosobnění
▫ metonymie – na základě vnitřní souvislosti (hlídka – pův. děj, skutečnost hlídání, – hlídající osoby), druhem metonymie je i synekdocha – část pojmenovává celek (tři neděle = týdny; rodná střecha,…)
d) změny v hodnocení
▫ zhoršování – chlap (pův. neurozený muž, dnes hanlivé)
▫ zlepšování – znamenitý (pův. velký, nyní významný, slavný)
▫ zeslabování (eufemismus) – být v náladě (opilý), korpulentní (tlustý)
▫ zesilování (dysfemismus) – chcípl (zemřel)
▫ nadsázka (hyperbola) – moře slz, čekám věčně, hrozně krásné
▫ popření protikladu – to není pravda (= lež), nemohu nepřiznat, není to nesnadné
▫ ironie (opačný význam) – To je ale chytrák!
▫ kakofemismus (hrubé slovo jako mazlivé) – Ty mrško! Darebáku jeden!