Zřetelné uplatnění subjektivních slohotvorných činitelů!
– stylovou vrstvu běžně dorozumívací tvoří:
Hláskosloví
– -í- v základu slov místo plně spisovného -é- (proplítat, oblíknout, míň, líp, vylívat);
– obecně české -ej- v základu slova (slejvák, bejvák, kejvat, rejpat);
– obecně české -ou- v základu slova (oušlapek, ouřada, koumák).
Tvarosloví
– 1. os. sg. a 3. os. pl. prézenta: já žiju – oni žijou (místo – žiji, žijí); děkuju – děkujou;
kupuju – kupujou;
– nom. místo vokativu: pane Klaus (místo pane Klausi);
– 1. os. plurálu odsouvá koncovku: kupujem, žijem;
– infinitivy sloves typu říct, moct, péct, utéct (dnes už rovnocenné, neutrální spolu s říci, moci,
péci, utéci);
– duálové -má v instrumentálu plurálu všech rodů (s těma známýma pánama, ženama,
děvčatama)
