Osamostatňování větných členů (parcelace):
– samostatný/osamostatněný větný člen – slouží ke zdůraznění (Slovní spisovné
češtiny, ten jsem si koupila. Holky, ty měl rád. V Praze, tam je hej! Máme nového kolegu, jakéhosi mazavku a lajdáka, zdá se. Sloužíme našim klientům. Větně. S plným nasazením.)
2) Mluvnická povaha členu:
– poloha shodného a neshodného přívlastku – v antepozici (Sh) a postpozici (Nesh),
postpozice Sh přívlastku z důvodů rytmických a v terminologii;
shodný stojí zpravidla před řídícím pod.jm. (Fotbalové utkání), neshodný stojí zpravidla za řídícím pod. jm. (Utkání v kopané.); shodný za řídící pod.jm.:
a) je-li na něm důraz (Červená barva na semaforu znamená stát.
Volnost signalizuje barva zelená)
b) jde-li o odborný název (Sova pálená.)
c) jedná-li o ustálenou podobu starobylého názvu (Rukopis Královedvorský.)
– spojovací výrazy obvakle stávají na začátku věty (Kniha, ze které studoval…),
spojka –li je přiklonná, klade se hned za své sloveso a některá příslovce (možno-li,
víš-li)
