Oba dva se proto nesnášejí a záhy mezi …

Oba dva se proto nesnášejí a záhy mezi nimi vypukne nepřátelství na život a na smrt.Šachta je vnímána a zobrazována jako živá bytost, tedy silně personifikována, je to šelma, která požírá zdraví a životy havířů. Ti jsou pak líčeni jako živočišné bytosti, jejichž život je předurčen dřinou pod zemí a jejichž ostatní zájmy jsou čistě pudové, jejich kolonie, to je semeniště bídy, hladu, nemocí, umírání a smrti a jejich jedinou zábavu tak představuje kořalka a otevřená erotika ve všech podobách. Štěpán zjišťuje, že takovýto život je stereotypní a zejména bezvýchodný. Rozhodne se proto využít malého sporu mezi kolonií a těžařstvem k tomu, aby získal dělníky pro věc tzv. I. internacionály. Společně s ruským anarchistou Suvarinem se pustí do agitace, přesvědčování. Majitelé jsou překvapeni, ale horníci jsou postupně získáni pro věc stávky. Stávka se tak vlastně stává hlavní hrdinkou tohoto románu, neboť se jedná o bezvýchodný střet dvou světů… Nikdo nechce ustoupit, kolonie zpočátku žije ze svých zásob, je zima, mrzne, ale poté začíná období hladovění. Akcionáři jsou překvapeni a vyděšeni, denně přicházejí o obrovské zisky, jejich střet se stávkujícími se mění nejen ve střet zla a dobra, ale také v souboj smrti a života. Dělníci vytrvají, hladoví,onemocní, umírají, ale hrdě odmítají dál fárat… Těžařstvo povolá vojsko. Drsné scény drancování, lynčování, desítky zmařených životů, hrůzostrašné sondy do života trpících rodin, střelba. Havířská kolonka je zdecimována. Rodina Maheuova je vybita, stává se symbolem mučednictví, přichází o všechny syny, starý Maheu je zastřelen před vraty dolu, zůstávají jen ženy, některé malé děti umírají. Hněv havířů se začíná obracet proti Štěpánovi, neboť je organizátorem a vůdcem stávky a nic se mu nestalo.