7. ROMANTISMUS VE SVĚTĚ A U NÁS
literární směr (ve všech evropských literaturách) i životní postoj (touha po svobodě)
vznik – v období mezi dvěma revolucemi (1789 ve Francii a 1848 v Evropě); naděje na nové společenské uspořádání (volnost, rovnost, bratrství) nesplněny zcela (revoluční zvraty, napoleonské války, policejní režimy), proto nespokojenost člověka, buřičství
znaky:
důraz na city a fantazii (× osvícenský a klasicistní důraz na rozum)
protiklad snu a skutečnosti, jedince a společnosti (individualismus) pocit osamění, odcizenosti
východiska: obdiv k minulosti, mystice, k lidové slovesnosti a k přírodě, exotice; únik do vlastního nitra
ústřední hrdina splývá s autorem; je výjimečný, neschopnost a nezájem přizpůsobit se (vyvrženec společnosti, loupežník, vrah, kat, cikán)
časté téma – nešťastná láska
neúspěšné buřičství světabol, skepse (spleen, chandra)
nové estetické hodnoty a subjektivní vztah ke skutečnosti; kontrastnost, smysl pro barvitost, hudebnost, zvukomalebnost jazyka, obraznost
slovesné druhy a formy – obliba poezie, zvl. lyrickoepické básně (balady), veršované povídky, romány, dramatické básně; v próze zvl. historická povídka a román
romantismus se obvykle nevyskytuje v čisté podobě, ale s prvky klasicismu, preromantismu, sentimentalismu nebo realismu
