Vratislav Effenberger (1923 – 1986)
Vratislav Effenberger (1923 – 1986)
– básník Surrealistické skupiny, vydával strojopisné samizdatové sborníky (např. Znamení zvěrokruhu), autor 8 básnických knih
– výbor: Lov na černého žraloka – principy psychického automatismu, polemika s absurditou, bezmocností, citlivost i krutost
Jiří Suchý (1931)
– básník a písničkář, soubory textů Klokočí (1964); písničky z let 1954 – 1963, témata obyčejných věcí všedního dne (vliv poezie všedního dne i poetismu), lásky, životní pohody,objevují se zde záměrné parodie, výrazné rytmy, poezie hravosti nonsensu, úsměvu, nadsázky, ironie, prolínání banality s groteskou a černým humorem;hovorová čeština, spojení humoru a poezie,netradiční rýmování, slovní hříčky, patří sem např. známý Pramínek vlasů
– další soubory textů: Motýl, Pro kočku, Písničky
– patří sem také písničkáři Karel Kryl, Jaromír Nohavica, Karel Plíhal a Jaroslav Hutka
20. Vývojové tendence poválečné české prózy. Literatura oficiální, ineditní (samizdatová) a exilová
I. Úvod
V poválečné české próze působí vedle sebe několik generací. Každá z nich uplatňuje rozdílný způsob vidění a zobrazování skutečnosti. Jádro pokvětnové prózy tvoří díla, která se tematicky vracejí k okupaci a zachycují atmosféru válečné doby. V části poúnorové literatury se projevuje zjednodušené chápání společenské funkce umění. Vzniká tzv. budovatelský román, který se vyznačoval schematickým zobrazením skutečnosti.
Ve druhé polovině 50. let se objevuje další vlna prózy s okupační tematikou, ve které šlo o pravdivější a psychologicky věrnější zobrazení skutečnosti. V 60. letech převažuje próza vyjadřující absurditu, zmechanizovanou společnost a její konzumní postoj k životu.
Próza 70. a 80. let byla výrazně ovlivněna politickým vývojem u nás. Komunistický režim vzal většině spisovatelů publikační možnosti, byla zrušena většina literárních časopisů, literární kritika a teorie stagnují. Spisovatelé byli pronásledováni nebo odcházeli do exilu. Roku 1971 vzniká na Západě tři nová exilová nakladatelství, doma vycházejí ve strojopisných opisech stovky literárních děl. Literaturu tedy tvoří tři proudy: oficiální, ineditní (samizdatový) a exilový.
