Vůdčí intelektuální osobností

Vůdčí intelektuální osobností tzv. druhé generace našeho národního obrození byl Josef Jungmann. Narodil se v Hudlicích u Berouna, po studiu filozofie (které tvořilo předstupeň pro další univerzitní studia) a práv zastával místo gymnaziálního profesora v Litoměřicích a v Praze. S velkým nadšením vyučoval své studenty češtině, soukromě a v rámci nepovinných hodin. Získal doktorát filozofie a byl podvakráte zvolen děkanem filozofické fakulty, v r. 1840 dokonce rektorem univerzity.
Jungmannův přínos pro rozvoj české kultury je mnohostranný. Jeho vlastní literární tvorba není rozsáhlá, ale ve své době měla zakladatelský přínos. Je např. autorem první české romance Oldřich a Božena.
Umělecky významnější byla Jungmannova překladatelská činnost, jíž dokazoval kvality češtiny – její schopnost zprostředkovat i velmi náročná díla světové literatury. Z francouzštiny proto přeložil Chateaubriandovu novelu Atala, z angličtiny Miltonův epos Ztracený ráj, z němčiny Goethův idylický epos Heřman a Dorota a z ruštiny Slovo o pluku Igorově; počet jeho překladů z uvedených jazyků je však mnohem větší. Dále našemu prostředí zpřístupnil díla antické a indické literatury.
K Jungmannově odborné tvorbě patří Slovesnost, učebnice literatury, původně určená pro potřeby gymnaziálních studentů.
Další Jungmannův spis Historie literatury české vynikl jako faktograficky neobyčejně bohaté vědecké dílo. Vedle obecných, kulturně historických statí zachycujících tvorbu jednotlivých vývojových období je součástí díla knihopis tj. bibliografický soupis všech tehdy známých literárních památek.
Monumentálním vědeckým počinem se stal pětidílný Slovník česko-německý. Jungmannovi nešlo o pouhou kodifikaci lexikální normy češtiny, ale zároveň usiloval o doplnění slovní zásoby tam, kde v důsledku jazykového úpadku chyběly adekvátní výrazy. Novou slovní zásobu vytvářel především oživováním archaismů, neologismy a přejímáním výrazů ze sousedních slovanských jazyků. (Z jeho neologismů dosud užíváme např. slova chmura, úsvit; z výrazů přejatých např. z ruštiny známe slova vějíř, záliv, dolina.)
Kolem Jungmanna byli soustředěni spisovatelé i vědci spojení stejným programem (tj. úsilím o vytvoření česky psané náročné literatury i vědy evropského významu), proto o nich mluvíme jako o Jungmannově škole básnické. Z jejích básníků vynikl např. Milota Zdirad Polák, z vědců Jan Evangelista Purkyně, z autorů přírodovědného českého názvosloví Jan Svatopluk Presl.