Slova přejatá a jejich pravopis

1. nominativ – kdo? co?
2. genitiv – koho? čeho? čí?
3. dativ – komu? čemu?
4. akuzativ – koho? co?
5. vokativ – oslovení
6. lokál – (o)kom? (o)čem?
7. instrumentál – kým? čím?
Číslo:
 jednotné (singulár)
 množné (plurál)
 dvojné (duál) – oči, uši, nohy, ruce, ramena
Rod:
 jmenný: mužský (životný  neživotný), ženský, střední
 slovesný: činný (aktivum), trpný(pasivum)
Vid:
 nedokonavý – neohraničený děj
 dokonavý – časově ohraničený děj
Způsob:
 oznamovací (indikativ)
 podmiňovací (kondicionál)
 rozkazovací (imperativ)

Slova přejatá a jejich pravopis

• zdomácnělá – cizí původ si už neuvědomujeme (škola, víno, jablko,…)
• cizí – zcela běžná, obecně užívaná (autor, nafta, rekreace,…)
méně běžná, ale častá (charakter, export, aloe,…)
omezena na okruh odborníků (anoda, neuron,…)
mezinárodní (bible, televizor, ropa, doktor,…)
nespisovná (špunt, kšeft, flaška – zvláště z němčiny)

– slova byla přejímána z němčiny, francouzštiny (bujón, parfém,…), angličtiny, ruštiny apod.
– v poslední době silná „amerikanizace“
– také přizpůsobení pravopisu sz (renesancerenezance)

Příčiny přejímání:
• rychlý rozvoj společnosti, vědy  nutnost pojmenovat nové jevy
• mezinárodní srozumitelnost
• někdy cizí slovo běžnější než česká varianta
• cizí výraz zmírňuje nepříjemné, trapné pocity (korpulentní, debilní,…)
• snadné tvoření odvozenin (centrum  centrála, centralizace apod.)