Josef Svatopluk MACHAR

Josef Svatopluk MACHAR
iniciátor a představitel České moderny, představitel realismu, autor Manifestu České moderny
útoky na Hálka i Čecha (rétoričnost a vlastenčení), svou kritičností se často dostával do opozice, individualista a skeptik (nejen k poměrům v R-U, ale i k českému národu)
* v Kolíně, syn mlynářského stárka, stud. v Praze, pak pracoval 30 let ve Vídni jako státní úředník. V době 1. republiky
se stal generálním inspektorem armády, později nebyl spokojen s vývojem ve státě, vzdal se svých funkcí a rozešel se i
s přítelem Masarykem, kritizoval pak politiku státu a poměry, stoupenec pravicové opozice
poezie měla být pravdivá, rozumová, bez uhlazenosti a estetického přikrašlování ( např. báseň Sloky literární ),
názor – poezie nesmí být služkou kramářů, musí být ZRCADLEM DOBY.
Machar nešetřil sarkasmem, psal polemiky i fejetony (ve stylu Nerudy a Havlíčka).
poetika je protikladná lumírovcům, odmítá verbalismus a vyumělkovanost
CONFITEOR I., II., III. ( z latin. vyznávám se) – první tři Macharovy knihy, lyrický deník moder. člověka, forma osobní
zpovědi, nevíra ke společenským ideálům, obviněn z pesimismu, nihilismu a amorality
Verš – prozaizovaný, úsporný, omezená metaforičnost, chudší rýmy, užívá i prvky hovorového jazyka.
ČTYŘI KNIHY SONETŮ – tón zklamání, vyjádření pocitů generace, např. Sonet o sobě – individualismus, nelhostejnost,
charakterizuje smysl své tvorby
TRISTIUM VINDOBONA – sbírka politické poezie (Žalozpěvy z Vídně) – inspirace Ovidiovými žalozpěvy z vyhnanství,
kritika čes. politiky, skepse , vlastenectví
ZDE BY MĚLY KVÉST RŮŽE – téma: osudy žen, kniha veršovaných příběhů, v nichž žena vystupuje jako pasívní bytost,
obdařená bohatým citem, který se ale nemůže rozvít, střetává se s drnou realitou – její romantické ideály ztroskotávají v
manželství, ve společnosti má žena nerovné postavení, to vede k jejímu zoufalství
MAGDALÉNA – veršovaný román, útočná kritika maloměšťácké morálky, která odsuzuje padlou ženu, jež je čistší než
sama pokrytecká společnost, dívka opuštěná svým přítelem, naráží ve společnosti na pokrytectví, končí život v nevěstinci
verš – prozaický, využívání hovorového jazyka, forma nadsázky, ironie, sarkasmus.
1900 – zásadní obrat v Macharově tvorbě, přispěl k tomu i rozpad České moderny a boje se starší básnic. generací,
Machar zdůrazňuje individualismus, je ovlivněn Nietzschem prosazuje kult silných a výjimečných osobností
ztělesnění svého ideálu hledá v minulosti, zejména v antice
vytváří cyklus básnických sbírek SVĚDOMÍM VĚKŮ (podle vzoru V.Huga – Legenda věků), v tomto cyklu chtěl vysledovat
vývoj etických principů lidstva od nejstarších dob – jen výjimeční jedinci podávají svědectví o atmosféře doby.
patří sem např. sbírka GOLGATHA – zamyšlení nad historií a zneužití náboženství, V ZÁŘI HELÉNSKÉHO