Josef KAINAR (1917-1971)

Josef KAINAR (1917-1971)
– básník existenciálního zaměření, člen Skupiny 42
– pocházel z Přerova, studoval na filozofické fakultě v Praze, za války vystřídal řadu zaměstnání, po r. 1945 se věnoval převážně literatuře
– sb. PŘÍBĚHY A MENŠÍ BÁSNĚ– prvotina, vyšla v r. 1940
– sb. NOVÉ MÝTY – desiluzivní pohled na život a svět, autor – pozorovatel a zapisovatel soucítící zápis detailů, smutek z lidského údělu, baladické vyprávění, prozaizace verše (b. Stříhali dohola malého chlapečka – zhudebnil V. Mišík; pocity nebezpečí)
– OSUDY– po válce, pocit tragické osudovosti
– po r. 1948 linie oslavné, monumentalizující socialistické poezie (sb. VELIKÁ LÁSKA; ČESKÝ SEN)
– postupně rysy skepse i společenské kritiky – sb. ČLOVĚKA HOŘCE MÁM RÁD; MOJE BLUES
– LAZAR A PÍSEŇ – člověk není bezmocný, má sice těžký životní úděl – padá, ale vždy vstane (b. Jaký to s ním bylo)

Ivan BLATNÝ (1919-1990)
– básník poetické hravosti, surrealistické snovosti; člen Skupiny 42
– od r. 1948, kdy se nevrátil ze stipendijního pobytu v Londýně, žil v emigraci; většinu života prožil v psychiatrické léčebně (jeho tvorba opatrovaná ošetřovatelkou  poslala ho Škvoreckému do Toronta (68 Publisher)
– meditativní poezie – texty poetistické, kolážová technika, pocity marnosti, tesknosti, zachycení nálady okamžiku – impresionismus
– přemíra básnických prostředků (metafory, …)
– sb. PANÍ JITŘENKA; MELANCHOLICKÉ PROCHÁZKY
– POMOCNÁ ŠKOLA V BIXLEY(1979 v samizdatu)

Kamil BEDNÁŘ (1912-1972)
– básník existenciální poezie; člen a vůdčí osobnost Skupiny Ohnice
– poezie meditativní Halasovského charakteru
– nedokončil studia práv a filozofie, pracoval jako nakladatelský redaktor
– sb. PRAHA POD KŘÍDLY VÁLKY; SLOVA A ZAKLÍNADLA
– báseň Jezdci v topolech
– stať Slovo k mladým – teorie tzv. nahého člověka  poezie zbavená ideologie, nedůvěra k civilizaci, návrat k duchovnu (člověk objevuje znovu svoji duši)