JEZUITSKÁ
JEZUITSKÁ
– od první třetiny 18. století lze pozorovat úpadek literatury nejvzdělanější vrstvy odešly do ciziny literatura se zaměřila především nábožensky hrdinou literárního díla je opět, jako ve středověku, světec sílí pocit marnosti světa, množí se úvahy o smrti a posmrtném životě převažují agitační spisy, životopisy svatých, postilu, kázání a náboženské rozjímání zpracovávají se legendy a pěstuje se náboženská lyrika odvrat od životní reality se projevuje idyličností
– Bedřich BRIDEL – jezuitský básník, jeho duchovní poezie je zaměřena k tajemství boží existence a k pomíjivosti lidského života pastýřská poezie svůj život zasvětil péči o chudé
CO BŮH? ČLOVĚK? – nábožensky rozjímavá lyrika
– Václav Jan ROSA – pražský právník, puritán (nechtěl v českém jazyce cizí slova), milostná lyrika, je známý také svými mluvnickými pokusy
ČECHOŘEČNOST – (=gramatika) česká mluvnice
– Bohuslav BALBÍN – jezuita, horlivý vlastenec, byl pro své vlastenecké smýšlení podezírán z protivládních názorů a pronásledován představenými
ROZPRAVA NA OBRANU JAZYKA SLOVANSKÉHO, ZVLÁŠTĚ ČESKÉHO – právo národa na vlastní jazyk, ostrá kritika odnárodňující se šlechty a odsouzení národní politiky Vídeňského dvora, která vytlačuje český jazyk ze škol, úřadů i kostelů mohla vyjít až v době národního obrození
Po vydání díla VÝTAH Z ČESKÝCH DĚJIN byl Balbín vypovězen z Prahy do Klatov, protože v jeho knize byla nalezena „přílišná láska k vlasti“ a protivládní smýšlení
– Antonín KONIÁŠ – fanatický jezuita, autor soupisu zakázaných knih proslul pálením českých knih, cenzura
INDEX – soupis nevyhovujících knih
– Adam Václav MICHNA Z OTRADOVIC – skladatel, varhaník, psal kancionály
LOUTNA ČESKÁ – sborník duchovních písní
POLOLIDOVÁ
– vzniká v prostředí, které je blízké lidem
– nejvýznamnějším žánrem jsou interludia (mezihry) – krátké frašky, vkládané původně mezi vážné hry, ale v 17. století se provozují i samostatně hrávali je obvykle učitelé s žáky náměty jsou ze selského života, zachycují bídnost jejich postavení, terčem posměchu je obvykle sedlák a jeho žena, projevuje se zde zdravý smysl pro skutečnost
– písmácké paměti – „písmák“ – vzdělaný člověk na vesnici (kronikáři, rychtáři, …) Jan VAVÁK