JEZUITSKÁ

JEZUITSKÁ
– od první třetiny 18. století lze pozorovat úpadek literatury nejvzdělanější vrstvy odešly do ciziny literatura se zaměřila především nábožensky hrdinou literárního díla je opět, jako ve středověku, světec sílí pocit marnosti světa, množí se úvahy o smrti a posmrtném životě převažují agitační spisy, životopisy svatých, postilu, kázání a náboženské rozjímání zpracovávají se legendy a pěstuje se náboženská lyrika odvrat od životní reality se projevuje idyličností
– Bedřich BRIDEL – jezuitský básník, jeho duchovní poezie je zaměřena k tajemství boží existence a k pomíjivosti lidského života pastýřská poezie svůj život zasvětil péči o chudé
CO BŮH? ČLOVĚK? – nábožensky rozjímavá lyrika
– Václav Jan ROSA – pražský právník, puritán (nechtěl v českém jazyce cizí slova), milostná lyrika, je známý také svými mluvnickými pokusy
ČECHOŘEČNOST – (=gramatika) česká mluvnice
– Bohuslav BALBÍN – jezuita, horlivý vlastenec, byl pro své vlastenecké smýšlení podezírán z protivládních názorů a pronásledován představenými
ROZPRAVA NA OBRANU JAZYKA SLOVANSKÉHO, ZVLÁŠTĚ ČESKÉHO – právo národa na vlastní jazyk, ostrá kritika odnárodňující se šlechty a odsouzení národní politiky Vídeňského dvora, která vytlačuje český jazyk ze škol, úřadů i kostelů mohla vyjít až v době národního obrození
Po vydání díla VÝTAH Z ČESKÝCH DĚJIN byl Balbín vypovězen z Prahy do Klatov, protože v jeho knize byla nalezena „přílišná láska k vlasti“ a protivládní smýšlení
– Antonín KONIÁŠ – fanatický jezuita, autor soupisu zakázaných knih proslul pálením českých knih, cenzura
INDEX – soupis nevyhovujících knih
– Adam Václav MICHNA Z OTRADOVIC – skladatel, varhaník, psal kancionály
LOUTNA ČESKÁ – sborník duchovních písní

POLOLIDOVÁ
– vzniká v prostředí, které je blízké lidem
– nejvýznamnějším žánrem jsou interludia (mezihry) – krátké frašky, vkládané původně mezi vážné hry, ale v 17. století se provozují i samostatně hrávali je obvykle učitelé s žáky náměty jsou ze selského života, zachycují bídnost jejich postavení, terčem posměchu je obvykle sedlák a jeho žena, projevuje se zde zdravý smysl pro skutečnost
– písmácké paměti – „písmák“ – vzdělaný člověk na vesnici (kronikáři, rychtáři, …) Jan VAVÁK