Jean – Paul Sartre
Filozof, literát, 1964 dostal Nobelovu cenu, kterou odmítl. Sympatizoval s projekty sociálně spravedlivé společnosti, ale odmítal stalinský model socialismu.
Napsal román Nevolnost (Hnus) – fiktivní deníkové záznamy, které sledují autorovy prožitky a úvahy, které se týkají změn jeho vnímání světa a sebe samého. Román začíná nevolností ze sebe samého, zachycuje psychickou krizi, je mu zle z dotyků s předměty, z funkcí vlastního těla, následují různé záchvaty a halucinace, nakonec se s nevolností smíří a pochopí ji jako pravé autentické bytí a začíná se izolovat od života a svých přátel.
Dále soubor pěti novel (nejčastějšími hrdiny jsou lidé, které buď společnost vylučuje nebo, se vylučují sami), které se jmenují podle jedné z nich – novely Zeď – odehrává se v době občanské války ve Španělsku, hlavními hrdiny jsou vězni čekající na smrt. Revolucionář Pablo, který sleduje, jak jeho spolubydlící jsou postupně odváděni na smrt a jsou stříleni u zdi, najednou zjistí, že neví, proč šel vlastně do války… všechno mu najednou přijde nesmyslné…Dochází k autentické existenci a vyrovnává se s tím, že zemře (ideje a gesta jeho dozorců mu přijdou absurdní), je rozhodnutý, že smrt ponese hrdinně. Když dozorci přijdou do jeho cely a vytáhnou si ho ven, je mu nabídnuto, že bude ušetřen, když prozradí úkryt svého vůdce. Rozhodne se, že jim zalže (již se smířil se smrtí) a řekne jim, že se ukryl v márnici, velmi se diví, že není po jejich návratu zastřelen; od spoluvězně se ovšem později dozvídá, že někdo „práskl“ vůdce, který opustil svůj tajný úkryt a skryl se v márnici.
Drama Ďábel a Pánbůh má 3 akty, odehrává se v 16.století v Německu
Drama Mouchy – na základě exist. představ přepracovává Aischylovu Oresteiu
Albert Camus (1913-1960)
Francouzský filosof, spisovatel, 1937 získal Nobelovu cenu. Narodil se v Alžíru, působil jako učitel na střední škole, hrál ochotnické divadlo a pracoval jako novinář, nakrátko byl členem komunistické strany, zemřel při autohavárii ve Francii.
Román Cizinec – absurdní román, ale tvarem a rozsahem podobný novele, první část je dějová, druhá úvahová. Vypravěčem knihy je její hlavní hrdina (ich-forma) úředník Mersault, který přivykl rytmu úřední práce, jídla, plavání, spaní a milování. Děj románu se odehrává v A1žírsku v l. pol. 20. století.
V první části knihy Mersaultovi zemře matka ve starobinci. Její pohřeb v něm ale nevyvolá žádný cit, smrt ho nechává lhostejným. Hned druhý den navazuje povrchní známost se svou bývalou kolegyní Marií. Soused Raymond ho zasvětí do svého sporu se zločineckou bandou Arabů, kteří jsou přáteli jeho nevěrné milenky, které se Raymond pomstil (zbil ji). Mersault napíše za Raymonda dopis na rozloučenou s touto milenkou. Na Raymondovo pozvání odjíždějí pak s Marií k moři na chatu. Arabové je sledují, vyprovokují rvačku, při které je Raymond raněn a po té sledují Mersaulta při procházce na pláži. Jeden Arab vytáhne nůž, Mersault vyprovokován okamžitou situací, zřejmě pod vlivem slunečného žáru, ale bez zvláštního důvodu na něj namíří revolver a chladnokrevně ho zastřelí, pak do mrtvého těla ještě 4x střelí jen tak. Ve druhé části je popisováno zatčení, výslechy, vězení, soudní proces, trest smrti a čekání na popravu. Za svůj čin je totiž Mersault uvězněn a odsouzen k trestu smrti. Požádá o milost, ale jeho žádost je zamítnuta. Nakonec se smíří s rozsudkem. U soudu je dokazována jeho necitelnost a cynismus (neplakal na pohřbu své matky…). Odmítá i setkání s knězem. Ve vězení přemýšlí o smyslu života, blížící se smrti a zjišťuje, že nikdy neměl rád sám sebe ani ostatní lidi, je mu jedno, jestli člověk žije do třiceti nebo sedmdesáti, stejně spěje k smrti. Jediná jistota = smrt, kterou přijímá s vyrovnaností, klidem. Tím se Mersault stává – cizincem mezi lidmi. Společnost. která ho obklopuje, se mu jeví prázdná, nemá mu co říci a on jí také ne. Je to negativní hrdina, chybí mu pozitivní reakce, je důsledný v tom, že nelže, za žádných okolností nic nepředstírá. Jeho jednání je jako souhra nesmyslných náhod, necítí odpovědnost za vinu.
