Jan Procházka (1929 – 1971)

Jan Procházka (1929 – 1971)
– Zelené obzory (1960) – zápas mladého inženýra z pohraniční zemědělské farmy, který pro-
žívá vážné citové a charakterové proměny
– Ať žije republika (1965) – očima venkovského kluka zaznamenal osvobození

Karel Ptáčník (1921)
– prozaik skupiny Květen
– Ročník jedenadvacet
– podle deníkových záznamů, téma nucených prací v Německu, láska Honzíka k Němce,
stálé ohrožení života, zkouška charakterů
– Noc odchází ráno (1963)

Ludvík Vaculík (1926)
– pracoval jako vychovatel v učňovských internátech, redaktor Rudého práva, působil v
Československém rozhlase, potom přešel do Lidových novin a Literárních novin, kde
kritizoval společenské zřízení. 1968 inicioval vydání manifestu Dva tisíce slov, kde kritizuje
komun. společnost, 1973 založil samizdatovou edici PETLICE, která byla jednou z největ-
ších. Po revoluci spolupracuje s rozhlasem a televizí, kde čte své fejetony.
– Rušný dům – místy autobiografická kniha = čerpá ze svých zkušeností z internátu, která
byla sice poplatná době, ale už v ní se objevují autorovy kritické postoje vůči
společnosti – kritika předpisů pro výchovu mládeže.
– Sekyra – román, který má také autobiografické prvky. Hlavní hrdina přijíždí do svého
rodiště na venkov se záměrem uspořádat si život a vypořádat se s názory svého
otce, který nedávno zemřel a hledat smysl života.
Jako malý měl k otci obdiv, později se oba stali komun. nadšenci, ale on sám se od
komunismu odklonil a začal se s otcem hádat, protože ten i nadále zůstal
komunistou. Autor se v rodném kraji se setkává s příbuznými a popisuje jejich
život – smysl života nalézá ve venkovském životě a přírodě.
– použita metoda koláže žánrů a různých prvků – dialogy, lyrické popisy přírody, filozofické
úvahy, prolínání přítomnosti, minulosti a možné budoucnosti.