Ivan Wernisch (1942)

Ivan Wernisch (1942)
Pochází z rodiny, která byla po otci německého původu. Maturoval na vyšší průmyslové škole keramické, pracoval v oboru a jiných manuálních povoláních. Za normalizace nesměl publikovat, protože svým dílem vystupoval proti režimu. Od roku 1990 působí jako redaktor v novinách.
Je považován za postmoderního básníka, nechal se inspirovat naivním uměním, pracuje s pohádkou a snem.
– dílo:
Kam letí nebe (1961) – v básních často nemluví o skutečnosti samé, ale o jejím obraze v zrcadle, kaluži, ve slovech, což mu umožňuje neobvyklý pohled na svět, ve kterém vyniknou detaily. Inspirace naivismem, wolkrovsky láskyplný vztah k věcem, časté personifikace.
Loutky (1970) – básně plné aluzí, konstruuje v nich fantaskní pohádkový svět, ve kterém ale nachází místo černý humor a absurdita. Podkladem je chaos moderního světa a odcizení člověka. Klíčovým motivem jsou loutky v mnoha podobách. Básně jsou psány většinou volným veršem, ale nacházejí se zde i rytmické a rýmované.
Včerejší den (1989, texty z let 1957 – 1987) – odhalování zmanipulovaného a sobeckého světa, odpor k oficiální ideologii, nemožnost identifikace se světem, parafráze dětské a naivistické poezie, dadaistické postupy, makarónská poezie, absurdno a tragikomično. Náměty čerpá z obyčejných životních situací – přímé pojmenování skutečnosti, užívá hovorových výrazů a vulgarismů.

František Listopad (1921)
Narodil se v Praze, kde vystudoval gymnázium, pracoval v nakladatelství, za války se účastnil domácího odboje, po ní vystudoval estetiku a literární vědu na FF UK, redigoval kulturní rubriku Mladé fronty, 1948 emigroval do Paříže, roku 1958 se přestěhoval do Portugalska, kde řídil Vysokou divadelní a filmovou školu, od 70. let publikuje v portugalštině pod jménem George Listopad. V devadesátých létech spolupracoval jako pedagog a režisér s JAMU a divadlem Husa na provázku.
– dílo:
Sláva uřknutí (1945) – osobité, smyslově konkrétní a citové vnímání skutečnosti, náladové odstíny, vlivy od lidové poezie až po existenciální motivy, struktura veršů Halasových a Ortenových, improvizační lehkost, působivé výčty a metafory
První věty (1996) – souborné vydání bás. sbírek z druhé poloviny čtyřicátých let, ve kterých se nechal inspirovat lidovou poesií, užívá asociací a improvizace.
Daleko, blízko (1993) – soubor básní z 50. – 70. let ovlivněných vzpomínkami na Čechy, častý motiv smrti, asociační řazení obrazů.

Václav Hrabě (1940 – 1965)
Vystudoval PdF UK, ale pracoval jako dělník, knihovník, učitel, osvětlovač, zemřel tragicky – otrávil se kysličníkem uhelnatým.
Ve své tvorbě byl ovlivněn bluesovou a jazzovou hudbou, černošskou poesií, americkými beatniky a pouliční písní Gellnerovou. Z jeho básní byl patrný nesouhlas se zkomercionalizovanou společností a pokryteckou morálkou.
Jeho verše knižně vycházely až posmrtně, např. soubor Stop – time (1969).