Egon Bondy (1930)

Egon Bondy (1930)
Vlastním jménem Zbyněk Fišer. Básník, filozof, prozaik, představitel undergroundu. Studium na gymnáziu v Praze přerušil, 10 let žil bez stálého zaměstnání, odmaturoval až roku 1957, potom studoval dálkově filozofii a psychologii na FF UK, posléze pracoval jako noční hlídač v Národním muzeu a ve Státní knihovně ČSSR. Od roku 1967 je v invalidním důchodu. V současnosti žije v Bratislavě, kde přednáší na univerzitě. Publikoval v mnoha exilových a samizdatových časopisech, dnes např. ve Filozofickém časopise.
Jeho verše zhudebňovaly rockové skupiny, např. Plastic People of the Universe, objevoval se jako postava v prózách Bohumila Hrabala.
Od 60. let se zabývá otázkami ontologickými, napsal filozofické dílo Útěcha z ontologie (pod vlastním jménem). Od roku 1977 pracuje na několikasvazkových dějinách evropské a mimoevropské filozofie – Poznámky k dějinám filozofie, které od roku 1991 vychází knižně.
– dílo:
Ve svých básnických počátcích byl ovlivněn surrealismem, který posléze opustil a začal používat metod totálního realismu a tzv. trapné poezie. Napsal stejnojmenné bás. sbírky Totální realismus (1950) a Trapná poezie (1951), které se vyznačují absolutním odpoetizováním básní, potlačením jakékoliv metaforičnosti a obraznosti. Častým námětem jsou říkanky, parafráze, citace banalit, plakátů, reklamních sloganů, bezobsažných frází. Často využívá metody koláže.
Velká kniha (1951 – 1952) – první polovina knihy je ironizací dobové budovatelské poezie, zesměšněním heroizace pracujícího člověka jako základu zdaru socialismu, druhá polovina syrovým záznamem zážitků člověka – alkoholika uprostřed absurdního světa, jeho deprese, ztráta smyslu života… (zejména v oddílu Ožralá Praha).
Deník dívky, která hledá Bondyho (1971) – vulgární, na hranici pornografie, v podtextu reflexe absurdity konzumní společnosti.

Ivan Martin Jirous (1944)
Od 70. let užívá přezdívky Magor. Vystudoval dějiny umění na FF UK, působil jako umělecký vedoucí skupiny The Plastic People of the Universe, organizátor čs. undergroundu, spoluzakladatel samizdatové revue Vokno, za komunismu několikrát vězněn: 1973 – 74, 76 – 77, 81 – 85, 88 – 89.
– dílo:
Magorův ranní zpěv (sam. 1975) – ovlivněn ranou tvorbou Bondyho – krátké básně inspirované dadaismem a říkankou, které odkazují na reálné postavy z jeho okolí.
Magorovy labutí písně (sam. 1985) – 180 pravidelně rýmovaných textů, které dal propašovat z vězení, častými motivy jsou vzpomínky na přátele a „normální svět“ a rozhovory s Bohem a světci.
Magor dětem (sam. 1986) – básně a pohádky pro děti