AMERICKÁ LITERATURA

AMERICKÁ LITERATURA
John Steinbeck (1902-1968)
Prozaik, dramatik, nositel Nobelovy ceny.
Napsal novelu O myších a lidech (1937), která pojednává o dvou chudácích, kteří při nekonečném putování za prací sní o místě, které by pro ně bylo domovem. Jedním z nich je slabomyslný silák, avšak dobrák Lenda Small. Jakýmsi ochráncem je mu John Milton, který alespoň trochu usměrňuje Lendovu zálibu v hlazení hebkých věcí, neboť tato slabost končí vždy tragicky. Novela vrcholí v momentě, kdy manželka šéfova syna Lendovi dovolí hladit své krásné vlasy. Toto smrtící laskání má za následek zlomení vazu ženy. John, který chce Lendu uchránit před lynčováním, vypráví svému příteli naposledy příběh o budoucím štěstí a poté ho zastřelí.
Román Hrozny hněvu (1936) pojednávající o rodině vyhnané z pronajaté půdy a donucené v bídě k tragické cestě z Oklahomy do Kalifornie je symbolem tehdejší situace chudnoucích vrstev ve společnosti.

Ernest Hemingway (1898-1961)
Prozaik, nositel Nobelovy ceny, žurnalista v Paříži, stýkal se s umělci kolem spisovatelky Gertrudy Steinové, 1918 odešel jako dobrovolník na frontu a zde byl těžce raněn, během občanské války ve Španělsku působil jako válečný spisovatel, zdravotní potíže a deprese ho přivedly k sebevraždě.
Román Sbohem armádo (1936-1939) byl inspirován zážitky z l. sv. války, líčí tragickou milostnou epizodu mezi americkým řidičem sanitky a anglickou zdravotní sestrou.
Román Komu zvoní hrana (1940) – děj je soustředěn do tří dnů občanské války ve Španělsku. Odehrává se v horách na fašistickém týlu. V této situaci prožívá americký dobrovolník Robert Jordan, bojující na straně republiky, hluboký vztah ke španělské dívce Marii. Jordan se odhodlá splnit válečný úkol – zničit most – i přesto, že tuší jeho nesmyslnost, a ohrozí tak sebe i své druhy. Sám si při akci zraní nohu a očekává smrt. Uvědomuje si krásu světa, který stojí za to, aby za něj člověk bojoval a bránil jej. Mottem a názvem románu je citát z básně anglického básníka Johna Donna „Smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.“ – poukazuje na otázky smyslu lidské sounáležitosti, odpovědnosti, podstatných životních hodnot.
Novela Stařec a moře (1952) je posledním autorovým dílem, vypráví o smyslu života, který nelze spatřovat ve zisku, ale vědomí, že člověk udělal všechno pro to, čeho chtěl dosáhnout. („Člověk není stvořen pro porážku, člověka je možno zničit, ale ne porazit“). Starý rybář Santiago po dlouhé době, kdy neúspěšně lovil s malým chlapcem, vyjíždí na moře sám. Dva dny a dvě noci táhne jeho člun obrovskou rybu, když vysílený stařec rybu harpunuje a připoutá k člunu, napadnou úlovek žraloci. Stařec se pokouší s nimi bojovat, ale marně, chycená ryba se stane jejich kořistí. Vyčerpaný stařec se vrací z lovu jen s kostrou úlovku.