2. FÁZE NÁRODNÍHO OBROZENÍ
2. FÁZE NÁRODNÍHO OBROZENÍ:
česky se už píše i odborná literatura a náročná poezie
3 základní předpoklady zpracování básnického a odborného jazyka ( Jungmann )
posilování historického vědomí ( Palacký )
propagování slovanské myšlenky ( Kollár a Čelakovský )
Josef JUNGMANN
* v Hudlicích, vystudoval fil. a práva, stal se rektorem KU, zakladatel prvního vědeckého časopisu Krok, jazykovědec, překladatel, básník, propagátor češtiny.
svým dílem se snažil vytvořit literární jazyk, obohatit a uzákonit spisovnou češtinu, navazuje na Dobrovského a rozvíjí dále Bohemistiku, na rozdíl od Dobrovského však aktivní a nadšený k čes. jazyku a literatuře
velký přínos v lexikografii, spousta nově vymyšlených pojmů používáno ještě dnes,
SLOVNÍK ČESKO-NĚMECKÝ – pětidílný, 120 000 slov; třicet let práce; shromáždil a rozšířil slovní zásobu jazyka; čerpal z literárních památek, z řeči lidu, z jiných slovanských jazyků (zvl. ruštiny a polštiny), vytvářel novotvary (neologismy – např.: čtverec, časopis, plod, rostlina, podstatné jméno a další), dal základ pro tvorbu č. spis. jazyka, význam – důkaz, že čeština je jazyk stejně dokonalý jazyk jako němčina; z vymírajícího jazyka se stal jazyk živý, bohatý, uznávaný; vznik českého odborného názvosloví (vliv na rozvoj věd)
SLOVESNOST – učebnice češtiny a literatury; texty od Husa po současnost, první teorie lit., slohová čítanka, HISTORIE LITERATURY ČESKÉ – sedm dílů, přehledné dějiny české literatury, obraz bohatství č. lit., první literární bibliografie, úplný seznam děl lit. od doby Karla IV. až po dobu Jungmannovu ROZMLOUVÁNÍ O JAZYKU ČESKÉM – dva díly, co udělat s č. jaz. aby byl rovnocenný němčině. ( Čechem je ten, kde česky i mluví ) ČESKO-NĚMECKÝ SLOVNÍK
Pavel Josef ŠAFAŘÍK
slovák, psal česky, studoval v Praze a stal se prof. KU, evangelík, všestranný vědec a historik, archeolog, jazykovědec, etnograf (národopisec, tradice, folklór), spolupracovník Palackého, slavista.
1848 – v Praze slovanský sjezd – svoboda pro slovanské národy
SLOVANSKÉ STAROŽITNOSTI – vylíčení dějin slovanských národů do doby, kdy se Slované rozpadli do jednotlivých národů, dokázal, že Slované jsou vedle Řeků, Římanů a Germánů spolutvůrci evropské kultury a tím vyvrátil podceňující teorii Němců,
František PALACKÝ
„Otec národa“
* na Moravě, studoval na Slovensku, přítel Šafaříka, zemský historiograf; politik – liberál (zastánce austroslavismu)
DĚJINY NÁRODU ČESKÉHO V ČECHÁCH A V MORAVĚ – pětidílné; základní historické dílo do r. 1526; výklad dějin jako zápas němectví a slovanství, tj. principu feudálního a demokratického; vyzdvihuje dobu husitskou; vysoká epická kvalita textu. Zahrnují č. dějiny až po nástup Habsburků na č. trůn (1526). Pro líčení staroslovanského dávnověku použil Rukopisy, v jejichž pravost věřil. Pojetí č. dějin chápal jen jako neustálý zápas mezi živlem slovanským a germánským, tj. mezi principem demokratickým a feudálním. Za vrchol toho to zápasu pokládal husitství (tento názor převzali A. Jirásek, Z. Nejedlý). Dějiny mají vynikající stylistickou úroveň. R. 1848 organizoval společně se Šafaříkem slovanský sněm. Byl také tajemníkem muzea a vydával časopis Vlasteneckého muzea.
do r. 1848 byl zastánce austroslavismu ( politická samostatnost v rámci federativního Rakouska ), pak po zkušenostech z r. 1848 tuto ideu opustil: „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm!“ ( reakce na možné a posléze i pozdější vytvoření R-U )
