18. VÝVOJ A TEMATICKÁ ROZMANITOST ČESKÉ PRÓZY PO ROCE 1945

18. VÝVOJ A TEMATICKÁ ROZMANITOST ČESKÉ PRÓZY PO ROCE 1945
—————————————————————-
I. Úvod
V poválečné české próze působí vedle sebe několik generací. Každá z nich uplatňuje rozdílný způsob vidění a zobrazení sku¬tečnosti. Jádro pokvětnové prózy tvoří díla, která se tematicky vracejí k okupaci a zachycují atmosféru válečné doby. V části poúnorové literatury se projevuje zjednodušené chápání spole¬čenské funkce umění. Vzniká tzv. budovatelský román, který se vyznačoval schematickým zobrazením skutečnosti.
V druhé polovině 50. let se objevuje další vlna prózy s oku¬pační tematikou, ve které šlo o pravdivější a psychologicky věrnější zobrazení skutečnosti. V 60. letech převažuje próza vy-jadřující absurditu, zmechanizovanou společnost a její konzumní postoj k životu.
Próza 70. a 80. let byla výrazně ovlivněna politickým vývo¬jem u nás. Komunistický režim vzal většině spisovatelů publi¬kační možnosti, byla zrušena většina literárních časopisů, lite¬rární kritika a teorie stagnují. Spisovatelé byli pronásledováni nebo odcházeli do exilu. Roku 1971 vznikají na Západě tři nová exilová nakladatelství, doma vycházejí ve strojopisných opisech stovky literárních děl. Literatura tedy tvoří tři proudy: ofi¬ciální, domácí „samizdatový“ a exilový.

II. Próza s válečnou tématikou
Těsně po válce jsou válečné události hodnoceny velmi rea¬listicky. Na poválečnou situaci reagovali autoři nejčastěji v povídkách.

Jan Drda
* Pohádková hra Hrátky s čertem alegoricky vyjadřuje ví¬tězství nad peklem (fašismem).
* Němá barikáda – soubor povídek, obsahuje povídku Vyšší princip – o zatýkání studentů v období heydrichiády.