11.Obraz společnosti ve světové i české realistické próze
11.Obraz společnosti ve světové i české realistické próze
– od druhé poloviny 19. století prožívala celá Evropa rozmach přírodních a technických věd, to naplňovalo lidstvo důvěrou v rozum a smyslové poznání.
– Realismus (v literatuře též někdy označován jako kritický realismus)
-přesné a všestranné studium společenského života ve všech jeho projevech
-snaha o spodobnění průměrného člověka
-hrdina je sledován ve vývoji
-autor přistupuje k dílu objektivně, není v něm přímo zúčastněn
-rozvoj románu
-společensky angažovaný směr, upozorňovat na společenské křivdy, volat po jejich nápravě a odhalovat zlo
– přehledná kompozice a věcný jazyk
– uvádí hovorový jazyk a dialekt
– naturalismus spočívá ve vystavování temných stránek života, tragicky zauzlených lidských osudů, prostituce, zločin (katastrofický román, pokleslé kriminální a detektivní romány), někdy spojen se silnou citovou expresivností, metoda realismu
-determinismus- chování člověka závisí na prostředí, ze kterého vyšel. Je jím determinován
