Po listopadu 1989

Po listopadu 1989:
Po listopadu 1989 se začíná formovat nová tvář naší literatury: dosavadní tři proudy české literatury se slévají. Vzniká mnoho nových nakladatelství, která se hlavně na poč. 90. let předháněla ve vydávání dříve proskribovaných titulů. Počáteční čtenářský zájem o tyto knihy však poměrně brzo upadá. Literární záplavu zprostředkovávanou vydavateli počátkem 90. let nestačí absorbovat ani literární kritici a historici.
Jednou z nejvýraznějších tendencí české literatury 90. let je konjunktura memoárové a deníkové literatury. Za hlavní příčinu této konjunktury lze považovat potřebu zejména disidentských a exilových tvůrců konfrontovat osobní zkušenost s normalizačním viděním a interpretací skutečnosti.
Václav Černý (1905 – 1987): Paměti 1 – 3 (1992 – 4)
Jan Zábrana (1931 – 1984): Celý život (1992, 1993, výbor z deníků)
Bohumil Hrabal (1914 – 1997): životopisná trilogie Proluky, Svatby v domě, Vita nuova
„hovorová publicistika“ Listopadový uragán (1990),
Ponorné říčky (1990), Růžový kavalír (1991),
Aurora na mělčině (1992)
Ludvík Vaculík (1926): román Jak se dělá chlapec
Lenka Procházková (1951): román Smolná kniha
Eva Kantůrková (1930): Památník – osobní vzpomínky, korespondence, portrétní skici či
postřehy ze zákulisí polistopadové politiky
Rozvíjí se fantaskní (imaginativní) próza, historické prózy, rodové ságy a kroniky, feministické prózy, knihy ve stylu ženy o ženách (a pro ženy), dále se rozvíjí sci-fi a fantasy literatura (obliba už od 80. let), reflexivní prózy, často s motivem cesty.
Dochází k detabuizaci erotiky, ke komercionalizaci literatury.

I. 1945 – 1948
Psychologická próza