Koncem roku 1933
Koncem roku 1933 vyrostl Osvobozenému divadlu rovnocenný partner, vycházející ze stejných společenských pozic, Burianovo divadlo „D“. Jestliže však Osvobozené divadlo bylo divadlem autorským, Burianovo „D“ bylo vyhraněným divadlem režisérským, založeným právě na osobnosti Emila Františka Buriana (1904 – 1959).
Pocházel ze známé pěvecké rodiny, sám byl všestranně nadaný: komponista (opera Maryša, Opera z pouti), hudebník, zpěvák, herec, režisér (založil ve svém divadle „voiceband“ = recitační sbor s hudebním doprovodem), básník, prozaik, dramatik, divadelní a hudební teoretik.
Divadlo bylo založeno jako „D 34“ a v každém roce se číselné označení podle sezón měnilo, a to až do roku 1941, kdy byl Burian uvězněn v koncentračním táboře (zachyceno v povídkovém cyklu Osm odtamtud). Burian uváděl na scénu hry známých autorů, např. Maxim Gorkij: Jegor Bulyčev a ti druzí, Bertolt Brecht: Žebrácká opera, Nikolaj Pogodin: Aristokrati, V. Nezval: Milenci z kiosku, Manon Lescaut, Viktor Dyk: Krysař a další.
Dramatická tvorba 20. a 30. let
František Langer (1888 – 1965)
prozaik, dramatik; v letech 1935 – 38 byl dramaturgem Městského divadla na Vinohradech.
za 1. svět. války byl lékařem čsl. legií
veselohra Velbloud uchem jehly (1923): pojednává o prostých lidech z pražského předměstí
a o společenském vzestupu chudé dívky
hra Periférie (1925): se zabývá tématem zločinu a trestu
hra Dvaasedmdesátka (1937): zabývá se podobnou tematikou jako hra předchozí, odehrává
se ve vězeňském prostředí, kde je žena odsouzená na dvacet let za
vraždu svého manžela
komedie Grandhotel Nevada (1927): vysmívá se lékařskému šarlatánství
veselohra Obrácení Ferdyše Pištory (1929): o kasaři, který se obrátil na řádnou cestu poté,
co se neplánovaně stal zachráncem dětí z hořícího
domu
hra Jízdní hlídka (1935): o skupině legionářů obklíčené ruskými partyzány
