Karel Havlíček Borovský (1821–1856)

Karel Havlíček Borovský (1821–1856)
klasik české politické satiry
Borová u Přibyslavi; studium na gymnáziu v Německém Brodě, kněžský seminář v Praze (vyloučen), pobyt v Rusku jako vychovatel đ Obrazy z Rus (kritika carské samovlády); liberál (jako Palacký); po revoluci 1848 – proti reakci vídeňské vlády đ pronásledován a souzen, 1851 policejně odvezen do vyhnanství do Tyrol (Brixen), kde vznikly jeho satiry
Dílo
novinář:
Pražské noviny (literární příloha Česká včela), Národní noviny (satirická příloha Šotek), časopis Slovan (v Kutné Hoře); programové články v souboru Duch Národních novin

literární kritik:
boj o umění pravdivé, hodnotné – Kapitola o kritice

překladatel:
např. Gogolových Mrtvých duší

básník, satirik, epigramatik:
Epigramy – krátké, satiricky útočné básně s pointou; Havlíčkův kritický poměr k životu a světu;
ironicky věnovány Církvi, Králi, Vlasti, Múzám, Světu (5 oddílů);
útok na katolickou církev (Z historie literatury české), byrokracii a stát (Etymologický, Selský, Demokratský), na nezdravé jevy v národním životě (Verba docent, exempla trahunt, Poeta laureatus)

lidovost:
v demokratickém obsahu
ve formě (nápis, ukolébavka, modlitba, popěvek)
v stylových prostředcích: veršový i větný paralelismus, rytmická pravidelnost
v jazyce: prvky lidového, hovorového jazyka (plesnivina, pačesy)

satiry – vrchol tvorby:

Tyrolské elegie
podnět a inspirace: vlastní zážitek

téma: zatčení, cesta do Brixenu, život ve vyhnanství; obraz tragédie osobní i národní
záměr: boj proti reakci státu, kritika policejního systému, pokrytectví; opovržení rakouskou vládou
žánrově: netradiční elegie – satira (elegický tón + ironie, výsměch); situační a jazyková komika
autoportrét: (příslušnost k českému národu, muzikant – 2. zpěv), zatýkání jako ironický vtip (”přátelský čin Bachův”) × projev zvůle

Křest sv. Vladimíra (torzo)
inspirace Nestorovým Letopisem ruským

téma a záměr: kritika absolutismu jako způsobu vlády, katolické církve (Jezovitský marš), pokrytectví, zištnosti
forma vyjádření:groteskní děje se odehrávají zdánlivě v dávných dobách vznikajícího ruského státu za knížete Vladimíra (pro oklamání cenzury), ale aktualizace – kritika rakouské vlády, výsměch, ironie
postavy: car Vladimír (zpupný, omezený násilník) × pohanský bůh Perun (ubohý sluha absolutistického vládce)
jazyk: lidovost, prostá písňová 4veršová sloka, jednoduchý verš, rytmus

Král Lávra
téma: parafráze rozmarné veršované pohádky irského původu o králi s oslíma ušima
záměr: narážky na dobovou situaci, omezenost, tupost a zloba panovníka
forma: parodie historií o hodných panovnících (× brutální, nelítostné činy)
postavy: král, holič Kukulín, čeští muzikanti

společné znaky satir:
výraz odporu proti jakémukoli násilí a útlaku; kolektivní historická a politická zkušenost národa

2) Venkovská próza – realistický obraz venkovského života v pol. 19. stol.