John Ronald R. Tolkien
Ve fantasy literatuře, která se blíží pohádkové tvorbě, dosáhl velké popularity
John Ronald R. Tolkien s díly Hobit aneb cesta tam a zase zpátky – Hobit Bilbo Pytlík z Hobitína bydlel v Dně pytle v noře vybudované na úbočí Kopce. Byl to poněkud líný a pohodlný tvoreček, který rád a často jedl dobré jídlo, ve všem měl pořádek a celý jeho dosavadní život měl jistý řád a každodenní režim. Jeho otec byl velmi vážený a zámožný hobit z významného rodu Pytlíků a matka pocházela z poněkud dobrodružnější a méně škrobené Bralovské rodiny. Jednoho dne vstoupil do Bilbova klidného života kouzelník Gandalf a 13 trpaslíků, kteří si říkali lupiči, ačkoliv to byli jen hledači pokladů. Chystali se získat poklad z Osamělé hory, který předkům jednoho z trpaslíků (Thorina) ukradl ukrutný drak Šmak, který jej dosud střežil. Trpaslíci měli kouzelný klíč a mapu, podle níž se bylo možno k pokladu dostat. Ačkoli Bilbo netoužil po žádném dobrodružství a byl zcela spokojen s klidným životem ve své hobití noře, přesvědčil ho kouzelník, aby se stal členem jejich výpravy. Trpaslíci jím nebyli nijak nadšeni, protože se domnívali, že někdo tak malý a tak pohodlný jim nemůže být k ničemu. Ale Gandalf už tehdy věřil v hobitovy schopnosti. Vydali se na cestu a hned na začátku je Bilbo přivedl do pěkného maléru. Při své nepozornosti se nechal chytit zlobry, a když se ho trpaslíci snažili zachránit, pochytali zlobři i je. Před pekáčem je zachránil Gandalf, díky kterému se zlobři zapomněli schovat před sluncem a zkameněli a trpaslíkům připadlo jejich jídlo i zlato, které zakopali. Výprava pokračovala dále směrem k Mlžným horám, před kterými si krátce odpočinuli v Posledním domáckém domě v Roklince u Elronda. Elrond byl velmi vzdělaný, dokázal přečíst runy (trpasličí písmo) na jejich mapě a dokonce na ní objevil měsíční litery, které prozradily přesný návode k tomu, jak se k pokladu dostat. V nebezpečných Mlžných horách byla celá výprava kromě Gandalfa zajata zlými horskými skřety, kteří měli v horách vytesané své podzemní město. Jejich životy opět zachránil Gandalf, který navíc zabil skřetího krále a tím si skřety ještě více popudil. Při útěku ze skřetího doupěte Bilbo nešťastnou náhodou zabloudil a místo k východu došel k podzemnímu jezeru, které obýval slizký Glum. Cestou náhodou našel malý prstýnek. Glum s oblibou žral vše živé a měl nade všechno rád hádanky, a právě hádankami si Bilbo zachránil život. Na útěku před Glumem zjistil, že nalezený prsten (který předtím ztratil právě Glum) dělá svého pána neviditelným. Neviditelnost ho zachránila před skřety, kterým bez potíží utekl a přidal se k ostatním trpaslíkům, kterým se o prstenu nezmínil. Jakmile se zachránili před skřety, stali se málem kořistí divokých Vrrků, před kterými je zachránili orli, kteří je přenesli přes nebezpečné Mlžné hory. Za Mlžnými horami strávili několik dní u Medděda, který byl ve dne člověk a v noci medvěd. Další cesta trpaslíků směřovala do Temného hvozdu, před kterým je opustil Gandalf. Temný hvozd byl nejnebezpečnějším úsekem jejich cesty, a právě tady se vyznamenal Bilbo, který trpaslíky nejprve díky své neviditelnosti vysvobodil ze sítí pavouků, a potom, když je zajali lesní elfové, pomohl trpaslíkům utéct v prázdných sudech, ve kterých se dostali až do městečka Esgaroth, které bylo celé vystavěné na dřevěných kůlech na Dlouhém jezeře pod Osamělou horou. Po dobu přechodu přes Temný hvozd si Bilbo mezi trpaslíky pomalu vydobýval respekt a trpaslíci si ho začali vážit. Lidé z městečka příchod trpaslíků nadšeně oslavovali, protože Thorin byl syn Thrainův a vnuk Throrův, a právě Thror byl proslulý Král pod Horou, kterého Šmak zabil a zmocnil se pokladu jeho lidu. Ve starých písních se zpívalo o návratu Krále pod Horou, a právě k tomu mělo dojít, pokud by trpaslíci zneškodnili draka a Thorin by znovu začal vládnout krajům svého děda. Trpaslíci se tedy vydali hledat tajný vchod do Osamělé hory, který byl zaznačen na mapě. Našli ho díky Bilbovi, který musel jít tajný tunel prozkoumat, protože mohl být neviditelný. Na konci tunelu narazil Bilbo na velký sál s kupou zlata, stříbra a drahokamů, na jejímž vršku spal Šmak, který měl krunýř z drahokamů, které mu vrostly do kůže. Jen jedno malé místečko měl drak holé, a právě tohoto místečka si hobit šiml a řekl o něm kamarádům. Bilbo mu pro začátek ukradl jeden pohár, čímž ho tak popudil, že drak vylezl ze své sloje a začal vraždit vše živé. Trpaslíci se schovali právě do tajného tunelu, kde byli v bezpečí. Šmak se vydal zničit jezerní město. Když Bilbo vyprávěl trpaslíkům o nedostatku v drakově krunýři, slyšel to jeden z kouzelných drozdů, kteří uměli mluvit. Kouzelný drozd to prozradil statečnému Bardovi z jezerního města, který svým přesně mířeným šípem draka zabil. Drak byl tedy zabit a poklad osvobozen, ale kromě trpaslíků jej chtěli získat i lidé z Esgarothu a lesní elfové. Thorin poslal pro své příbuzné a schylovalo se k válce, ke které došlo jen díky diplomatickým schopnostem Bilba, který si však svým řešením vysloužil nenávist Thorina, který se chtěl o zlato dělit co nejméně. Najednou se však objevila armáda skřetů a Vrrků, a tak se proti nim lidé, elfové a trpaslíci spojili. Vše by dopadlo špatně, kdyby opět nezasáhli orlové a skřety a Vrrky nezneškodnili. V bitvě padli z hobitoých blízkých dva trpaslíci a Thorin, který Bilbovi těsně před smrtí odpustil. Bilbo se s Gandalfem a svým podílem vrátil domů, ale přestože jeho bezúhonná pověst vzala během jeho roční nepřítomnosti za své, a přestože se během cesty podstatně změnil z bojácného umírněného pohodáře na odvážného bojovníka , s úlevou pokračoval ve svém dřívějším klidném životě plném klidu a pohody.