JAN PROCHÁZKA (1929 – 1971)

JAN PROCHÁZKA (1929 – 1971)
ve své novele Zelené obrazy (1960). Hlavní hrdina novely mladý agronom Ondřej nechce pomocí protekce získal pohodlné místo a přijímá místo vedoucího zanedbané farmy na Šumavě. Nejde budovat pohraničí, chce se prostě porvat se životem, ověřit si v tvrdých podmínkách své síly, aby se nemusel za sebe stydět. Novela má sice tragický, ale otevřený konec, z něhož je patrné, že se Ondřej nikdy nevyléčí ze své lásky k nepohodlnému, ale opravdovému životu. Jan Procházka pracoval v 60. letech jako dramaturg a scénárista na Barrandově a napsal řadu filmových a televizních děl (např. Trápení, Závrať, Vysoká zeď, Ať žije republika, Ucho).

Od počátku 60. let nastává rozkvět životopisného románu, ustupuje se od ideologizace historie.
MIROSLAV HANUŠ (1907)
Se soustřeďuje ve svém dvoudílném románě Osud národa (1957) a Poutník z Amsterodamu (1960) na významné momenty ze života J. A. Komenského z hlediska niterní vývojové logiky, která se nepřekrývá s dějinnou chronologií.

Jiní představitelé historické prózy:
JARMILA LOUKOTKOVÁ (1923)
Čerpá především z antiky a ze středověku, ústředním tématem jejích hist. románů je otázka osudu výjimečného jedince v dějinách. Je to člověk, který svou epochu v jistém směru „předběhl“, a proto musel skončit tragicky. Román Není římského lidu (1949) – tragickým hrdinou je básník Petronius, zachycuje období mravního úpadku aristokrat. Říma v době vlády císaře Nera. Román Spartakus (1950) – nejmohutnější vzpoura otroků ve starověku
Román Smrtí boj nekončí (1957) – volně navazuje na Spartaka. Román Navzdory básník zpívá (1957) – hrdinou je francouzský básník Francois Villon, Francie 15. století