Jan Hus
Jan Hus
Jan Hus (asi 1370–6. 7. 1415) – Narodil se v Husinci u Prachatic. Pochází z chudé rodiny. Na pražské univerzitě vystudoval artistickou fakultu. Zde dosáhl hodnosti mistra svobodných umění. Poté studoval bohosloví a roku 1400 byl vysvěcen na kněze. Na pražské univerzitě dále působil jako profesor. Po vydání Dekretu kutnohorského, na němž má svou zásluhu, byl zvolen rektorem univerzity. Dekret kutnohorský přenesl rozhodování o pražské univerzitě do českých rukou, protože dal tři ze čtyř volebních hlasů Čechům. Od roku 1402 káže v Betlémské kapli. Obhajoval názory Johna Wicliffa. Vystupoval proti odpustkům a ostře kritizoval církev pro její bohatství, rozmařilost a mravní zkaženost. Spor mezi Husem a jeho odpůrci vyvrcholil, když na Husa papež prohlásil za kacíře, uvalil na něj klatbu a na Prahu interdikt. Věřícím bylo pod trestem smrti zakázáno se s Husem stýkat. V Praze se nesměly konat žádné církevní obřady – nesloužily se mše, nekonaly se pohřby atd. Hus Prahu opustil a dál kázal na Kozím Hrádku a posléze na hradu Krakovec. Zde napsal svá česká díla a kázal venkovskému lidu. Roku 1414 byl pozván do Kostnice, aby zde obhájil svoje učení. Od císaře Zikmunda dostal i ochranný glejt. Ten se však vztahoval pouze na cestu do Kostnice a zpět. V Kostnici byl ihned uvězně a místo obhajoby svého učení byl nucen jej odvolat. To neudělal, a proto byl 6. 7. 1415 jako kacíř upálen na hranici a jeho popel nasypán do Rýna.
Latinská díla:
Psaná pro potřeby univerzity.
O církvi (De ecclesia) – Nejvýznamnější. Souhrn poslání církve. Popírá papežovo postavení v čele církve. Hlavou církve je Ježíš Kristus a příslušníkem církve je jen ten, kdo nemá hřích. Pokud papež nežije křesťansky a neřídí se Kristovým učení, není třeba jej poslouchat.
O šesti bludiech (De sex erroribus) – Vyjadřuje Husovy názory na vztah mezi církví a životem. Je na stěnách v Betlémské kapli.
O těle Kristově (De eorporax Christi)
O krvi Kristově (De sangua Christi)
O pravopise českém (De orthographia bohemica) – Autorem tohoto spisu je pravděpodobně Jan Hus. Původní spřežkový pravopis nahradil pravopisem diakritickým. Zavedl tzv. dlouhá nabodeníčka pro dlouhé hlásky a krátká nabodeníčka pro změkčování. Dbal o správnou výslovnost, odstranil archaismy a nahrazoval německá slova slovy českými.
Česká díla:
Určená prostému lidu.
Výklad Viery, Desatera a Páteře – Nejrozsáhlejší dílo. Výklad modliteb Desatero, Věřím v Boha a Otče náš. Na jejich základě dochází k úvahám o mravním životě a ke kritice společenského stavu.
Knížky o svatokupectví – Nejostřejší spis, který kritizuje celou církev a společnost. Odsuzuje bohatství církve, prodej odpustků a braní peněz za náboženské úkony. Vyznívá v závěr, že neexistuje pravá církev.
Postila – Vrchol jeho kazatelské a spisovatelské tvorby, který vznikl v době, kdy Hus nesměl kázat. Jedná se výklad části evangelia formou kázání či traktátu, určený prostým lidem.
Dcerka – Dílo určené pro praktický život žen. Radí, jak si mají ženy a dívky počínat v normálním životě.
Listy z Kostnice – Promluvy k čtenáři formou kázaní, které Hus posílal do Čech, když byl vězněn v Kostnici. Popisuje Husovu osobnost.