Jakub Deml
Jakub Deml – Básník, prozaik, překladatel a esejista. Působil jako kněz, ale byl předčasně penzionován. Celoživotně jej ovlivnil Březina. Jeho poezie se pohybuje mezi kontrastními pocity života a smrti, lásky a nenávisti. Projevuje úzkost o život a bytí člověka. Jeho dílo je prodchnuto náboženskou vírou.
Moji přátelé – Sbírka básní v próze. Autor v ní píše o květinách, stromech a všeobjímající lásce.
Tanec smrti, Hrad smrti – Lyrizované povídky. Dramatický konflikt mezi životem a smrtí byl charakteristický pro Demlovu počáteční tvorbu.
Šlépěje – Deníkový soubor 26 svazků. Obsahuje úvahy, denní postřehy z kultury, politiky, korespondence, recenze knih apod.
Proletářská poezie
Těžiště proletářské poezie bylo v letech 1920–1924. Její vznik souvisí s koncem první světové války, Velkou říjnovou socialistickou revolucí v Rusku v roce 1917 a se vznikem KSČ v roce 1921. Umění musí být třídní a proletářské, hlásající optimismus. Dochází ke zdůraznění společenské a politické role umění, tzn. umění musí plnit agitační úlohu. Důraz je kladen na přístupnost a srozumitelnost umění nejširším masám. Proti individualismu staví princip kolektivismu. Toto programové vymezení dost svazovalo tvořivou individualitu, proto byly zásady proletářské poezie záhy opuštěny. Na tuto koncepci navazovaly ve 30. letech české koncepce socialistického realismu.
Stanislav Kostka Neumann – Básník, prozaik, publicista, překladatel a politik. Prošel složitým básnickým vývojem od dekadence a symbolismu přes anarchismus, civilismus, naturalismus a poválečnou avantgardu až ke komunismu, proletářské poezii a protifašistickému hnutí. V pěti letech mu zemřel otec a s matkou a tetami žil v olšanské vile v Praze. Roku 1894 byl v procesu s Omladinou odsouzen ke čtrnácti měsícům vězení za velezradu a aktivity směřující k rozbití monarchie. Po propuštění zdědil po tetách olšanskou vilu. Zde se scházel k diskusím a bouřlivým oslavám se spisovateli, které pojily myšlenky anarchismu. Roku 1897 založil anarchistický časopis Nový kult. Roku 1905 se přestěhoval do Brna. Brzy byl ale pro buřičství vykázán a usadil se v Bílovicích nad Svitavou. Zde až do první světové války prožíval požehnaná tvůrčí léta. Vydával i programové stati o proletářském umění. Kolem časopisů Červen, Kmen a Proletkult soustředil mladé spisovatele, kteří se hlásili ke komunismu a k proletářské literatuře.
Rudé zpěvy – Sbírka proletářské poezie. Obsahuje agitační, revoluční a politickou lyriku a náboženské symboly. Je stroze úderná, objevují se zde politická hesla.
Srdce a mračna – Sbírka básní obdivující SSSR.
Josef Hora – Básník, prozaik, literární kritik a překladatel zaměřený především na ruskou literaturu. Vystudoval v Praze práva, poté se začal věnovat žurnalistice. Působil např. v Právu lidu, Rudém právu a Českém slově. Roku 1929 byl vyloučen z KSČ. Zemřel v Praze. Autorova tvorba se vyvíjí od proletářské poezie ve 20. letech až k intimní a meditativní lyrice ve 30. letech. Po ztrátě počáteční revolučnosti píše poezii subjektivního prožitku. V jeho poezii hraje důležitou roli motiv plynoucího času. Vyvolává v básníkovi hrůzu a úzkost a jeho básně mají pesimistický nádech, který je překonáván okamžiky projevů lásky, lidského tvůrčího úsilí apod.
Strom v květu – Sbírka básní ovlivněná civilismem a vitalismem.
Pracující den, Srdce a vřava světa, Bouřlivé jaro – Sbírky proletářské poezie, ve kterých autor zobrazil společenské rozpory, představu revoluční změny a víru v lepší budoucnost.
O proletářské poezii – Teoretická stať.
Hladový rok – Román odrážející téma první světové války.
Itálie – Tato sbírka znamená počátek subjektivizace Horovy poezie. Podává obraz země barev a slunce, slavné minulosti, ale i nebezpečí fašismu.
Struny ve větru – Sbírka přírodní a intimní lyriky. Ústředním motivem je plynoucí čas, který přinese vyrovnání všech nespravedlností. Projevují se zde sympatie k Rusku a Leninovi.
Máchovské variace – Sbírka básní ke 100. výročí Máchovy smrti. Obsahuje témata lásky, země, domova a času.
Domov – Tato sbírka básní je reakcí na Mnichov. Obava o budoucnost země autora obrací k duchovnímu odkazu české země. Oslavuje významné osobnosti.
Zpěv rodné zemi – Nejslavnější báseň sbírky je obrazem nepřetržité kontinuity národa.
Jan Houslista – Básnická lyrickoepická skladba. Zpodobuje osudové sepětí umělce s rodnou zemí.
Jiří Wolker – Narozen v Prostějově. Má hudební, literární i výtvarné nadání. Po maturitě na gymnáziu studoval v Praze práva. Sblížil se s brněnskou Literární skupinou a jejím časopisem Host, později se skupinou Devětsil. Obě sdružení opouští pro jejich odklon od proletářského umění. Od roku 1921 je členem KSČ. Umírá na tuberkulózu. Psal poezii, prózu, divadelní hry a pohádky pro děti. Počáteční verše jsou ovlivněny dekadencí a vitalismem.
Host do domu – Vitalisticky laděná sbírka básní. Objevuje se zde smyslové okouzlení, radost ze života, harmonie a časté náboženské obrazy. Jedná se o tzv. poezii prostých věcí. Používá prostý verš, metafory a personifikace. Ve sbírce převládá názor, že láskou a pokorou lze vyřešit společenské rozpory.
Poštovní schránka – Báseň.
Svatý Kopeček – Rozsáhlá, původně samostatná báseň. Později připojena ke sbírce Host do domu. Volně řazené motivy připomínají metodu apollinairovského pásma. Autor zde vzpomíná na návštěvy u babičky, setkání s kamarády z dětství. Lyrická vzpomínka na milou. Objevuje se zde přání, aby se jedinec vřadil do kolektivu. Rekapituluje dosavadní život a citové postoje.
Těžká hodina – Sbírka proletářské poezie. Úvodní stejnojmenná báseň označuje těžkou hodinou přerodu chlapce v muže. Jádro sbírky tvoří tři sociální balady: Balada o nenarozeném dítěti, Balada o snu a Balada o očích topičových. Vykresluje v nich obraz sociálních rozdílů. V pozůstalosti byly zanechané další, např. Balada z nemocnice, Balada o námořníku, U rentgenu. Své náměty berou z oblasti technické a společenské soudobé skutečnosti, vnáší snové prvky.
Na konci života píše básně, ve kterých se odráží jeho nemoc. Např. Umírající, Rekonvalescent a známý Epitaf.
Nemocnice, Hrob a Nejvyšší oběť – Tři nepříliš úspěšné divadelní hry.
O milionáři, který ukradl slunce, O kominíkovi, Pohádka o listonošovi – Moderní pohádky, které mají většinou sociální aspekty. Jsou civilnější, tradiční pohádkové postavy a motivy jsou odstraněny. Hrdiny jsou třeba knihař, milionář, kominík či listonoš. Zázračnost je jediný nadpřirozený pohádkový motiv, který ponechal.
Proletářské umění – Programové a kritické stati věnované proletářskému umění.