Životopisná tvorba

Životopisná tvorba
Jarmila Loukotková – Náměty své tvorby čerpá především z antiky a ze středověku. Ústředním tématem jejích historických románů je otázka osudu výjimečného jedince v dějinách. Je to člověk, který svou epochu v jistém směru předběhl, a proto musel skončit tragicky.
Není římského lidu – Román zachycuje období mravního úpadku aristokratického Říma v době vlády císaře Nerona. Tragickým hrdinou je zde básník Petronius.
Spartakus – Román o nejmohutnější vzpouře otroků ve starověku.
Navzdory básník zpívá – Román. Hlavním hrdinou je francouzský básník François Villon. Děj se odehrává ve Francii 15. století.
Vladimír Páral – Původním povoláním inženýr chemie, nyní spisovatel z povolání. Žije v Ústí nad Labem. Jeho próza je zaměřena proti konzumnímu způsobu života, maloměšťáckým stereotypům i proti nově vzniklé vládnoucí třídě. Můžeme jej označit i za stylotvornou osobnost 60. let, neboť je novátorem v oblasti formy. Pracuje s formou laboratorní zprávy, protokolu, snaží se o telegrafickou stručnost a zkratkovitost. Hlavním kompozičním principem je opakování slov, vět a odstavců jako výraz opakování životních úkonů – stereotyp. Má dokonale promyšlenou stavbu celého díl. Je zde patrný vliv racionálního povolání. Pro tyto vlastnosti si našla jeho próza řadu následovníků, o nichž se hovoří jako o severočeské škole.
Pět způsobů ukájení – Pětidílný cyklus novel a románů, tzv. černá pentalogie. Tvoří jej tři novely: Veletrh splněných přání, Soukromá vichřice a Katapult. Později byly vydány společně jako Tři ze ZOO. Zbytek cyklu tvoří dva romány: Milenci a vrazi a Profesionální žena.
Veletrh splněných přání – Novela s podtitulem „Příběh pokleslé atinty“. Líčí život mladého technika v Ústí nad Labem od 50. do konce 60. let. Tento hrdina, mladý chemik, se cítí velice době v odlidštěném koloběhu pracovního dne i ve stejně zmechanizovaném volném čase. Pohodlný stereotyp mu vyhovuje. Vyhovuje mu i systém direktivního řízení, který od podřízeného nežádá iniciativou, ale poslušnost. Hlavním kompozičním principem je opakování slov, vět …
Soukromá vichřice – Tato novela zobrazuje čtyři partnerské dvojice, které svůj stereotyp řeší sexuálními zážitky. I tam je ale zastihne zevšednění a nuda. Zjišťují, že erotika je marným pokusem o plné využití.
Katapult – Hlavním hrdinou této novely je inženýr Jošt. Ten hledá východisko z nudy v sedmi milostných vztazích. Pomocí inzerátu naváže známost se sedmi ženami na trati Ústí nad Labem–Brno, kterou často projíždí na svých služebních cestách. Tak vedle svého normálního rodinného života s ženou Lenkou a dcerou Leničkou žije dalších sedm životů. Jošt brzy poznává, že „sedm svobod je dohromady jedna zostřená samovazba“. Ženy chtějí založit rodinný krb, od kterého toužil uniknout, a chce se vrátit k rodině. Zabrání mu v tom však náhlá smrt. Autor hry ho nechal zahynout v letadle, jímž spěchal do Ústí zachránit svůj rodinný život.
Milenci a vrazi a Profesionální žena – Tyto dva romány přinášejí kritiku promarněných životů, obětovaných honbě za majetkem, kariérou a mocí a redukujících lásku jen na sex.
Mladý muž a bílá velryba, Radost až do rána, Generální zázrak a Muka obraznosti – Tato tzv. bílá pentalogie odráží pokus o vylíčení hlavního hrdiny. Zatím obsahuje pouze čtyři svazky.
Mladý muž a bílá velryba – V tomto románu obětuje hlavní hrdina život při hledání výrobního řešení. Dovede však svým pracovním nadšením strhnout rezignované a vychladlé spolupracovníky. V následujících pracích se opět objevují problémy neřešitelné, stereotyp a nuda.
Radost až do rána – V tomto románu se měšťácké živoření se nabízí jako socialistický životní ideál.
Generální zázrak – Román zachycuje osudy osm postav, které se marně snaží vymknout z životních koloběhů.
Muka obraznosti – Román s autobiografickými prvky. Mírná ironie je zde postavena proti dřívější sžíravé kritice a nadsázce.
Dekameron 2000 aneb Láska v Praze, Kniha rozkoší, smíchu a radosti, Playgirls I, II – Literární díla s erotickým podtextem.
Karel Pecka – Autor morálně zaměřených próz.
Motáky nezvěstnému – Román s náměty z prostředí koncentračních táborů pro vězně v 50. letech. Autor zde využil osobních zkušeností z jedenáctiletého vězení.
Jan Trefulka – Předseda obce moravskoslezských spisovatelů. Studoval v Praze literární vědu a estetiku. Pracoval jako traktorista, později v redakcích. Od roku 1963 působil v Hostu do domu. Po zrušení časopisu manuálně pracoval. Po listopadu 1989 se vrací do literatury.