DOMÁCÍ LITERATURA
DOMÁCÍ LITERATURA:
a) Oficiální, jezuitská
–vydána Svatováclavská bible (náhrada Kralické bible)
jezuita Bohuslav Balbín (1621–1688)
– latinské dílo Učené Čechy (literární a kulturní dějiny)
–Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého (obsahuje právo národa na vlastní jazyk) – vydána až na počátku národního obrození
duchovní lyrika:
básník Bedřich Bridel (1619–1680)
– poema Co Bůh? Člověk? – mystická, patetická úvaha o dokonalosti boží a nicotě lidské existence
– vánoční poezie Jesličky
skladatel a varhaník Adam Michna z Otradovic (1600 – asi 1676)
– autor ukolébavek (Hajej, můj andílku), milostných písní (Pod našima okny), vánočních koled (Chtíc, aby spal) – v kancionálu Česká mariánská muzika
zájem o historii:
Jan František Beckovský (1658–1725)
– Poselkyně starých příběhův českých, adaptace Hájkovy kroniky
Cenzura, ničení českých nekatolických knih je spojeno s jezuitou Antonínem Koniášem, autorem soupisu zakázaných knih.
Úpadku českého jazyka, přejímání cizích slov a zužování čtenářské základny se snažili (často neúspěšně) čelit tzv. ”brusiči jazyka”, např.:
Matěj Václav Šteyer, Brus jazyka českého
Václav Jan Rosa, Čechořečnost
– latinsky psaná gramatika a stylistika, svědčící o necitlivém novotaření, očišťování jazyka (tzv. purismus, z lat. purus = čistý) tvořením novotvarů (např. čistonosopléna = kapesník, břinkoklapka = klavír, skokotnosta = taneční mistr)
