Bohumil Hrabal (1914 – 1997)

Bohumil Hrabal (1914 – 1997)
Děj novely Ostře sledované vlaky je umístěn na zapadlou železniční stanici v době okupace. Hlavní postavou je Miloš Hrma, mladý výpravčí, těžce nesoucí svoji sexuální nezkušenost. Má pocit, že je všem pro smích. Své problémy se pokusil vyřešit sebevraždou, ale neúspěšně. Konec jeho komplexům učinil poměr s živelnou Viktorií, která podpořila jeho sebedůvěru. Svůj vzor má Miloš v rázném a veselém výpravčím Hubičkovi, který si nedělá nejmenší trápení ze svých afér. Ten také požádal Miloše, aby mu pomohl s jeho ilegálním úkolem. Miloš nakonec tragický umírá poté, co vhodil bombu do německého vlaku s nákladem střeliva. Jeden voják si ho ale všiml a postřelil ho. Zasáhl mu plíce. V poslední chvíli se Miloš zamýšlí nad každodenností života, kterou proklínal, ale nyní mu bude chybět.
Novela byla zfilmována Jiřím Menzlem a získala cenu Oskara.

Ota Pavel (1930 – 1973)
prozaik a novinář, tvůrce moderní sportovní reportáže, autor povídek s židovskou tematikou
vl. jménem Ota Popper
jeho dílo je silně autobiografické; inspirací byl otec Leo, obchodní cestující, pábitel v hrabalovském slova smyslu, renesanční člověk, a příroda kolem Berounky, Buštěhrad a lesní zákoutí těchto krajů
Napsal dva povídkové soubory: Smrt krásných srnců a Jak jsem potkal ryby (později vyšlo v souboru Zlatí úhoři).
Povídková kniha Smrt krásných srnců je vzpomínková autobiografická próza, která vznikla na konci autorova života. V několika povídkách se vrací do šťastného dětství, které bylo krutě narušeno okupací. Poeticky, s jemným humorem líčí svůj obdiv k tatínkovi, který si v každé situaci věděl rady a nikdy neztrácel naději, s něhou vzpomíná na maminku. Z celé knihy je patrný autorův silný vztah k přírodě, rybaření, sportu a rodné zemi. Nezanedbatelnou postavou je i strejda Prošek, který vlastnil vlčáka Holana, člověk naprosto srostlý s přírodou, král pytláků. Tatínek byl vynikajícím obchodníkem, pracoval u švédské firmy Elektrolux – prodával vysavače a ledničky. Když přišla okupace, rodina se rázem stala nežádoucí, protože tatínek byl Žid. Přišli téměř o celý majetek. Starší bratři Hugo a Jiří museli odejít do koncentračních táborů, stejný osud později postihl i otce.
Z nejznámějších povídek:
Smrt krásných srnců – Před odchodem synů do koncentračního tábora se tatínek
rozhodl, že jim ještě musí opatřit pořádný kus masa. Odjel k strejdovi Proškovi nalovit ryby.
Ty však nebraly, a proto za pomoci vlčáka Holana ulovil obrovského srnce.
Kapři pro wehrmacht – Hned na počátku okupace sebrali tatínkovi buštěhradský
rybník. Než odjel do koncentračního tábora (o Vánocích), vylovil v noci všechny kapry.
Příští rok přijeli s velkou slávou vylovit rybník němečtí vojáci. Nikdo nedovedl vysvětlit, že
je prázdný.
Autor vypravuje živým, často hovorovým jazykem, využívá lidové slovesnosti, slova i věty
znějí poeticky.