2. období atické (asi 4. stol. př. K.)

2. období atické (asi 4. stol. př. K.)
• odklon od mýtů, pokusy o racionálnější vysvětlení světa
• rozvoj filosofie, přírodních věd, dějepisectví
• řečnictví a drama, umělecká próza a dramatický dialog (divadlo)
• Platón (filosof, spisy ve formě dialogu) – svět idejí, umění se vzdaluje pravdě
• jeho pokračovatel Aristoteles ve svém díle shrnul všechno vědění starověku, zformoval teorii lit. druhů a žánrů. V „Poetika“ stanoví některé zásady slovesného umění, např. zákon 3 jednot (jednota času, místa a děje), uznávány do 17. stol., jeho dílo jako ne mnoho bylo přejato křesťanstvím. Rozdělil drama na komedii a tragédii. Srovnává drama s eposem, ve kterém zákon platit nemusí. Člověk má při sledování dojít ke katarzi (očištění) – vybití svých pocitů a nálad
tragédie:
• drama vážného obsahu, zpracovává známé téma, vážný konflikt – člověk X nemoc, člověk X Bůh, člověk X morální princip, není pouze dobro a zlo.
• Aischylos – „Peršané“, trilogie „Oresteia“ (Orestes mstí vraždu svého otce)
• Sofokles – „Elektra“, „Antigona“, „Král Oidipus“
• Euripidés – „Elektra“, „Ifigenie v Tauridě“, „Trojánky“, „Médeia“ (pověst o mytologických plavcích argonautech, usilujících o získání zlatého rouna)
komedie:
• má vyvolávat komický účinek, smilný konec (happy end), cílem je zesměšnění nedostatků a špatných vlastností
• Aristofanés – „Žáby“, „Jezdci“, „Mír“, „Lysistraté“
historie (dějepisectví):
• Hérodotos, Thúkydidés
Řečnictví
• Démosthenes, vědecká disciplína – zdokonalení řeči – rétorika
• v Alexandrii, řecké představy se prolínají s východními názory
• tzv. nová komedie (hlavní postava je obyčejný člověk)
• Menandros – nejvýznamnější představitel nové komedie
• Theokritos – idyly, zachycení milostného vztahu v idylickém prostředí