30. léta

30. léta:
V Nezvalově tvorbě můžeme vidět dvě linie tvorby: a) politickou, sociální a b) surrealistickou:
ad a)
sbírky Pět prstů, Skleněný havelok (1932), Zpáteční lístek (1933): zaznívá v nich kritika doby, ale i víra v lepší budoucnost (Pět prstů), vyzývá k revoltě proti měšťáckému světu (Skleněný havelok), oznamuje konec epochy cizopasníků (Zpáteční lístek – báseň Vyzvání na cestu). Sbírky jsou bohaté formově – popěvky, říkadla, hříčky, meditativní básně, revoluční apely, dopisy apod.
sb. Sbohem a šáteček (1934): vznikla po návratu z cesty po Francii Itálii, je prodchnuta pocitem štěstí
komedie Milenci z kiosku (1932): ještě odraz poetismu
V letech 1929 – 34 vydal Nezval sérii próz:
romány Kronika z konce tisíciletí, Posedlost, Chtěla okrást lorda Blamingtona, Pan Marat a další, které svou psychoanalytickou povahou, orientací na podvědomí, sen i sex naznačily směr autorova vývoje od poetismu k surrealismu.
ad b)
V roce 1934 Nezval založil u nás Surrealistickou skupinu (vydali leták Surrealismus v ČSR; vliv André Bretona a Paula Eluarda) a vydal tři surrealistické básnické sbírky:
sb. Žena v množném čísle (1936)
sb. Praha s prsty deště (1936): krása Prahy, prolínání minulosti a přítomnosti
sb. Absolutní hrobař (1937): odpor proti fašismu
současně vydal anonymně jiný typ poezie ve sbírkách věnovaných postavě věčného studenta Roberta Davida (sb. 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida, sb. 100 sonetů zachránkyni věčného studenta Roberta Davida, sb. 70 básní z podsvětí na rozloučení se stínem věčného studenta Roberta Davida): je to sociální poezie viděna očima nezaměstnaného studenta, zachycuje společenskou krizi, nebezpečí fašismu; použil formu francouzské (villonské) balady.
konec 30 let a okupace:
Koncem r. 1938 se rozešel se surrealisty a dochází k nové orientaci v jeho poezii – vyjádřil své občanské postoje a pevné pouto s rodnou zemí:
sb. Matka naděje (1938): úzkostný vztah k matce (nemoc) je přenesena na úzkost o osud rodné země, obavy o budoucnost národa
sb. Pět minut za městem (1940): krása Prahy, vědomí národní tradice, odpor k okupaci (báseň Óda na návrat K. H. Máchy)
po roce 1945:
Píše socialisticky laděnou poezii:
básnický cyklus Historický obraz (1939, 1945): Mnichov, okupace, osvobození
poéma Stalin (1950), Veliký orloj (1949), Zpěv míru (1950): zachycují budovatelské nadšení, revoluční elán, touhu po míru; ovlivněny dobovým schematismem
sb. Z domoviny (1951), Křídla (1952), Chrpy a města (1955): vztah k rodné zemi, k vesnici
z dětství (báseň Na břehu řeky Svratky)
Divadelní hry:
Milenci z kiosku (1931): poetistický charakter, protiměšťácký tón
Manon Lescaut (1939): volná poetická adaptace Prévostova románu
Tři mušketýři: dramatizace Dumasova románu
Schovávaná na schodech: adaptace Calderónovy hry
Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou (1956): varování před zneužitím atomové energie, před neomezenou mocí a násilím, ideál humanismu a demokracie.