18. ČESKÁ POEZIE PO ROCE 1945
období – 1945 – 1948
Pro poezii psanou a vydávanou po skončení 2. světové války je charakteristická nejednotnost a názorová diferencovanost: část básníků se nadále orientovala na západoevropské literární směry (teoretikem Václav Černý), větší část se orientovala na budování socialismu pod vlivem Sovětského svazu a podlehla optimismu poválečného vývoje.
Přesto měla poezie na rozdíl od prózy a kritiky na co navazovat, protože nejproduktivnější básnická generace přežila protektorát. Postupně vycházely nejen verše psané za okupace, ale také verše reagující na osvobození:
S. K . Neumann – Bezedný rok, Zamořená léta
Fráňa Šrámek – Rány, růže (zrada, Lidice, boj za svobodu)
Vladimír Holan – Dík Sovětskému svazu, Panychida, Rudoarmějci, Tobě – sb. Dokument
Vítězslav Nezval – Historický obraz
Jaroslav Seifert – Přilba hlíny
Jan Zahradníček – Stará země, La Saletta
František Hrubín – Chléb s ocelí (výzva k odporu proti světu bídy, budovat nový svět),
Jobova noc
Vilém Závada – Povstání z mrtvých
