JAN HUS /1371 – 1415/

Cílem literatury doby husitské, představitelů této literatury, byly následující body:
1.) přispět k odstranění světského panování a majetku duchovenstva a k návratu církve k prostému životu
2.) prosadit právo svobodně hlásat a vyznávat slovo boží (bez jakéhokoliv rizika)
3.) zavázat představitele světské moci, aby trestali těžké hříchy, a to všech, bez rozdílu
Ozbrojený boj husitství byl zahájen 30. července 1419 defenestrací konšelů Nového Města, ke které došlo po kázání lidového kazatele Jana Želivského.
Převratné společenské dění velmi pohotově doprovázela literární tvorba, jejíž sociální základna se výrazně rozšířila. Ovšem žánrový rozsah se značně zúžil. Ústřední postavení v období vrcholného husitství měla píseň, která neplnila již převahou funkci agitační, ale stala se základním článkem literární komunikace a výrazně ovlivnila podobu pozdější hymnografie. Texty těchto skladeb, vzniknuvších ve 20. letech 15. století, zachycuje Jistebnický kancionál. Jsou v něm zapsány písně k mešnímu obřadu, písně podávající poučení o některých otázkách husitské věrouky i písně válečné a děkovné písně za vítězství. Nejznámější z těchto písní se staly písně Ktož jsú boží bojovníci a Povstaň, povstaň veliké město Pražské.
S programem husitství a s výrazným odporem Čechů k císaři Zikmundovi se setkáváme v Budyšínském Rukopisu, jehož autor je neznámý a jedná se o veršované skladby a významné polemiky nad husitstvím.
V období tzv. „literárního zápasu o další osud husitství a snaze navrátit se k zábavné literatuře“ se setkáváme s poslední osobou, která je pro husitství ještě významná, a to s postavou Petra Chelčického