JAN HUS /1371 – 1415/

– pro své myšlenky dovedl získat široký okruh příznivců z lidových vrstev,
měšťanstva, šlechty i inteligence
– jeho počátky v literární činnosti jsou spjaty s působením na univerzitě a mají charakter
komentářů (tj. výkladů základních spisů jednotlivých studijních oborů)
– s pražským vysokým učením byl Hus nejvíce spjat v době, kdy byl zvolen rektorem – r. 1409
– kazatelem se stal od r. 1402 a to v Betlémské kapli, ale z jeho českých kázání zbyly jen
latinské náčrty
– teprve po ukončení své rektorské činnosti se mohl plně věnovat literární tvorbě
– z latinských děl je třeba uvést: De ecclesia (O církvi; citace: „Autorita církve a jejích
představitelů není dána tím, že reprezentují určitou instituci, ale tím, jak jí reprezentují a že
církevní představitel se musí řídit božími zákony.“)
Questio de indulgenciis (Rozprava o odpustcích)
– česká tvorba: Výklad Viery, Desatera a Páteře
Knížky o svatokupectví
– spis O českém pravopise (De ortographia Bohemica) – zde vyloženy zásady diakritického
zjednodušení pravopisu za těžké spřežky
– vyhýbal se cizím slovům, ať v kázáních nebo ve spisech, zejména pan německým „domácím“
pojmům a přesněji kázal ve středočeském nářečí
– ojedinělý spis Dcerka (věnovaný výchově křesťanských dívek)
– když byl nad Prahou vyhlášen interdikt a bylo tak Husovi znemožněno veřejně působit
v Betlémské kapli, obrátil se Hus ke svému publiku Postilou, která dovršuje jeho literární
tvorbu před odchodem do Kostnice
– Postila: Česky psané dílo je souborem 9 kázání a nese podtitul „Vyloženie svatých čtení
nedělních“. Hus tato kázání psal na Kozím Hrádku a shrnul v nich vlastně podstatu
svého kázání. Každé kázání začíná úvodní citací nějaké části evangelia o 8 až 10-ti
verších a poté následuje samostatný Husův výklad. Začíná se to celé první nedělí
adventní a končí čtyřiadvacátou nedělí po Sv. Trojici. Poslední dvě kázání jsou tak
věnována posvěcení kostela. Autor v jednotlivých kázáních velmi ostře kárá neřesti
církve, především bohatství a svatokupectví. S trpkostí pak vzpomíná na mnohé
ústrky a příkoří, kterých se dočkal a na klatbu, do které byl uvalen. Smutně pak
vzpomíná také na to, jak Němci chtěli zbourat Betlémskou kapli. Postila je pro jadrný
a srozumitelný jazyk kázání považována spolu s dopisy z Kostnice za jeho
nejvýznamnější díl, za jeho odkaz národu.