Počátky české literatury v staroslověnském a latinském jazyce, vznik česky psané literatury (polovina 9. st. – počátek 15.st).
K našim nejstarším památkám patří díla v jazyce staroslověnském, českém i latinském (protože měla „český obsah“).
– do pol. 9.stol. – na našem území pouze ústní lidová slovesnost
Ústní lidová slovesnost
– epika (pověsti a báje)
– lyrika (duchovní, milostná, válečná, pracovní)
– drama (náboženské, výjevy z bible)
Je zachycena až v pozdějších dílech – např.v legendách a kronikách
Křesťanský život – vyvolal potřebu bohoslužeb a vhodných knih => nejstarší památky mají náboženský ráz
Jazyky prvních památek souvisí s působením dvou křesťanských center:
staroslověnština (Byzanc- východní část Říše římské)
latina (Řím – západní část Říše římské)
– převažují duchovní témata
žánry: životopisy, kroniky, písně, legendy
Charakteristika období:
– zápas křesťanství s pohanstvím
– rozvoj feudální společnosti
– vznik a budování českého státu
Křesťanství se k nám šíří ze západu z Východofranské (germánské) říše => spolu s ním se šíří i vliv německých panovníků
kníže Rastislav požádal byzantského císaře Michala III. o vyslání křesťanské mise => r. 863 – příchod věrozvěstů (= zvěstovatelé a šiřitelé křesťanské víry) bratrů Konstantina a Metoděje (K. později přijal v klášteře jméno Cyril)
K. a M. zavedli do bohoslužby staroslověnštinu a k ní vytvořili písmo hlaholici
