Petr Bezruč (vl. jménem Vladimír Vašek, 1867 – 1958)

Vydává nejprve časopisecky, později tiskem:
-Slezské písně
– první básně v časopise Čas, pak soubor Slezské číslo
– vždy po určité době obměňoval (několik vydání, každé jiné): poslední sbírky – nářečí
– básnická sbírka nevelká rozsahem, ale různorodá obsahem
– obraz sociálního a národnostního útisku na Ostravsku (b. Zem pod horami), výzva k odboji
– bída havířů, beskydských horalů, ovdovělých žen a sirotků; útisk uhlobaronů a jejich pomahačů; německá n. polská škola, polský kostel, odrodilci, krčmáři a lichváři
a) úvodní báseň Červený květ – obraz kaktusu s jediným rudým květem = obraz vzpoury, vlastního osudu (bez lásky)
b) revolta, básníkova autostylizace
b. Já – mluví jako slezský bard = mluvčí slezského lidu, který je utlačován sociálně i národnostně, rebel
b. Ty a já
„Uhni mi z cesty…“
b. Sedmdesát tisíc (jeden z mnoha)
c) sociální balady
– navazuje na tradici balady v české literatuře, kterou založil Erben
-balada Kantor Halfar
– Hl. hrdina učitel, který učí česky, a proto je v nemilosti úřadů, nemá stálé místo, nemůže se ani oženit => společností dohnán k sebevraždě, oběsí se. Pohřben v rohu hřbitova. Ironický závěr -konečně Halfar našel stálé místo: „a tak dostal Halfar místo.“
-balada Maryčka Magdonova
– zhudebnil Leoš Janáček
– Tragický příběh mladé dívky, nejstarší z pěti sirotků, musí se starat o své sourozence, je přistižena v panském lese při sbírání dřeva, odvádí ji četník, neunese hanbu a beznadějnost chudoby => končí sebevraždou.