Literatura generace Ruchovců a Lumírovců
1. Společenská situace
1867 vznikl dualismus – nenaplnění naděje na zrovnoprávnění s Rakouskem. Přichází politika pasivní rezistence.Korunovace Františka Josefa II se odsouvá na neurčito. Neúspěch české politiky. Politika je na dně, ale české země jsou průmyslovou částí Rakouska. Nemáme politickou moc, ale ekonomickou moc a buržoazie nemá zájem o změny v Rakousko-Uhersku.
2. Literární situace
V literatuře vznikají dva směry. Pro oba je společné, že chtějí literaturu, která by reprezentovala národ.
Ruchovci (škola národní)
Jsou zklamaní z české politiky. Spisovatelé jsou proto, aby nahrazovali politiky. Opět se soustředí na národ – lidovýchovné působení (viz Tyl). Poprvé se objevují v almanachu Ruch (1868). 1986 je položen základní kámen Národního Divadla. Počáteční organizátor byl Josef Václav Sládek. Další představiteli jsou Svatopluk Čech a Eliška Krásnohorská.
Lumírovci (škola kosmopolitní)
Snaží se vytvořit velké reprezentativní umění odpovídající ekonomické síle země. V ½ 70. let vzniká časopis Lumír. 1878 převzal redakci Josef Václav Sládek. Dalšími představiteli jsou Jaroslav Vrchlický a Julius Zeyer
3. Parnasistní verš
Je způsobem psaní poezie. Hledí na dokonalou formu. Krásně zní při recitaci. Požívá:
• Slovosledná inverze (až do extrému) – záměna pořádku slov (vysoký strom -> strom vysoký). Nejčastěji podstatné jména s přídavným.
• Básnický výčet – několika slovy řečeno totéž – umožňuje zdůraznit a dokonalé dodržení rytmu (Slunce svítí žhne a pálí)
• Poetismy a básnická slova – až tvorba vlastních slov (pých -> pych, sténání -> ston)
