Kritický realismus ve světové literatuře

převládl v literatuře 2. pol.19. století

Kulturně historická situace:
Francie – revoluce; sociální problémy
Rak.Uh. – revoluce; porážka -> bachovský absolutismus
pozitivizmus
– filozofie odmítající vše nadpřirozené, vědecké je pouze to, co lze pozitivně, tj. smysly zjistit, uvažování o základních filozofických problémech je marnění času
– zakladatel pozitivismu: August Comte – čti:[ógist kómt] (1798-1857)
– čeští pozitivisté: Jaroslav Goll (historie a jazykověda), Fr.Krejčí (filozofie), Masaryk (sociologie, filozofie)

Znaky:
– z lat. realis = věcný, skutečný + kritika nedostatků ve společnosti – proto kritický realismus
– prolínání s romantismem
– na rozdíl od romantismu se postavy pohybují v prostředí sobě vlastním
– v 19.stol. rozmach vědy a průmyslu => soc. rozpory
– pravdivý obraz skutečnosti (bez idealizace)
– typizace – zobrazování typických charakterů za typických okolností
– zobrazuje hrdinu ve vývoji (hrdina je na konci románu jiný než na začátku, události, které prožil, ho poznamenaly)
– objektivní přístup ke skutečnosti (autor nezasahuje do děje, nekomentuje jej, je jakoby nad příběhem X romantismus: autor je v příběhu)
– kritická analýza společenských nedostatků
– autor se neúčastní
– nové výrazové prostředky ( hovorová řeč, nářečí, archaismy )
– nejoblíbenější žánr je román
– vliv rozvoje přírodních a technických věd ( filozofie )
– víra ve smyslové poznání = positivismus
-ve výtvarném umění:
– malíři Karel Purkyně, Antonín Chitussi, Josef Mánes
-v hudbě:
– italští skladatelé Giuseppe Verdi čti:[džuzepe verdy], Giacomo Puccini čti:[džakomo pučiny], francouzský skladatel Georges Bizet čti:[žorž bize]

Forma:
– nejčastěji próza – povídka, román, románový cyklus, historická freska, románová epopej
– román je analýzou skutečnosti – oslabuje se sevřený děj