ČESKÁ MODERNA

Společenská situace – viz Charakteristika doby
– r. 1895 – Manifest České moderny
Josef Svatopluk Machar
Antonín Sova
Otokar Březina
František Xaver Šalda
Vilém Mrštík
– negativní postoj k vládnoucí třídě (základní jednotící prvek České moderny)
– ostré útoky proti lumírovcům a proti realismu
– návaznost na Havlíčka a Nerudu
– neměla jednotný umělecký program (naopak: individualismus)
– cíl: pronikání nových uměleckých směrů do české literatury
– krátké trvání skupiny (vnitřní diferencovanost, pronikání nových uměleckých směrů = „otvírání oken do Evropy“)

Josef Svatopluk Machar (1864 – 1942)
– narodil se v Kolíně
– stal se úředníkem ve Vídni
– po vzniku ČSR generálním inspektorem čs. Armády
– později se uzavřel do soukromí
– ironik, útočný kritik
-Confiteor (Zpovídám se)
– sb. společenské a politické lyriky
-Čtyři knihy sonetů
– objevuje se tón zklamání a vyjádření pocitů mladé generace
-Tristium Windobona (Žalozpěvy z Vídně)
– politická lyrika
– inspiraci našel v Ovidiových žalozpěvech z vyhnanství
-Zde by měly růže kvést
– sb. epických básní – kritizuje měšťáckou společnost (neupřímnost, sobectví)
– osudy žen
-Magdaléna
– totéž téma, román ve verších
-dílo po r. 1900:
– změna Macharovy poezie (r.1900 – rozpad České moderny)
– Machar zdůrazňuje individualismus (myšlenky Fridriecha Nietzscheho)
– ztělesnění ideálu výjimečných osobností, hledá Machar v minulosti (hl. v antice)
-Svědomím věků