3. Avantgardy ve světové literatuře

 Expresionismus:
• 1910 – 20 – Německo
• programový odklon od realismu, cílem je účinek trvalé emoce, požívání expresivních jazykových prostředků – jakoby deformují jazyk – vyvolávají účin hrůzy a úzkosti
• všechny druhy umění kromě architektury
• R. Weiner, Klíma, Kafka
 Dadaismus:
• Rumun Tristan Tzara – 1916, Curych
• náhoda X zákonitost – nestaví na náhodě, ale tvrdí, že neexistuje zákonitost, ne-smysl (jako opak smyslu)
 Surrealismus:
• volné asociace subjektivní povahy (S. Freud – psychoanalýza) – nevědomí: zásobárna zážitků (většinou traumatizujících a z dětství), ke kterým se člověk nechce hlásit, ale oni stejně na něj působí – neurotické potíže
• automatický text (stav oslabení kontroly rozumu), cílem je osvobodit člověka od tlaku konvencí a vrátit mu jeho pohlavní život
 Futurismus:
• 1908 – Ital Filippo Tommaso Marinetti
• fascinováni technikou, technika civilizací (texty: scenérie měst, odsouzení minulosti, žádná příroda), rychlost, dynamika, prudké změny, osvobozená slova: spojena tak, jako dosud nebyla, vyjmuta z pout logiky a gramatiky (tvarosloví), odmítaná určitých slovních druhů (pouze slovesa, post, jména, a citoslovce), osvobození od syntaxe, použití jiných znaků (mat. značek), vymýšlení nových slov, modelování skutečnosti zvukovou dynamikou
• člověk: potlačení individuality, „mechanický člověk