2) Světová kinematografie
– vznik filmu:
– Ve 2. polovině 19. stol jsou v oblibě různé kouzelné hříčky – bioskop, kinesiskop atd. (většinou se skládaly z velkého válce nebo bubnu, na jehož stěně, většinou z pruhu papíru, byly nakresleny obrázky zachycující několik postupných fází pohybu – např. běžícího klokany, koně atd. V bubnu stál zdroj světla (lampa, svíčka), jakmile se buben přiměřenou rychlostí roztočil, jednotlivé fáze pohybu začaly splývat). Asi ve stejné době zahájil francouzský chemik JOSEPH NICÉPHORE NIEPEE práce na vynálezu fotografie, pomáhá mu chemik a zároveň divadelní výtvarník LOUIS DANGUERRE. 1839 – 1. fotografie – snímky fixované na skle dostaly název daguerrotyp. PURKYŇOVY pokusy = kinesiskop – uplatnil rotační závěrku, dodnes užívanou. Američan MUYBRIDGE – blízko skutečnému filmu – pomocí 24 fotografických fotoaparátů v r. 1878 zachytil 24 fází běhu cválajícího koně, má potíže s materiálem, skleněné destičky jsou tuhé a nepraktické. Angličan WILLIAM FRIESE-GREEN prve využívá celuloidového pásu – pokusy ho přivedly na mizinu, a tak až roku 1889 EDISON konstruuje aparát nazývaný kinetoskop. Vynález kinematografu – Francouzi LUIS a AUGUSTE LUMIEROVÉ – prosinec 1895 v lokále Grand Café 1. promítání (ne příliš úspěšné, ale úspěch už po třech týdnech). Jejich prvenství je sporné – v téže roce i v USA a v Německu podobné podniky.
– Světový film:
– Vrcholem úspěchů bratří LUMIÉRŮ – 1896 nafilmoval jejich operatér korunovaci ruského cara Mikuláše II. – 1. zfilmované zpravodajství na světě. Sami nebrali svůj vynález příliš vážně. Nahodilé pouliční scénky.
– 1. scénky – GEORGES MÉLIES, náhodou objevuje 1. trik, tzv. binopt – zadrhnutá kamera, 2 snímky na jednom poli
– 1. „velkofilm“ Cesta na měsíc – na motivy románu J.Verna, natočil Mélies. Méliesova sláva trvala do 1. svět. války. Jeho soupeřem Američan EDWIN PORTER – vybírá dramatické okamžiky, překvapení, napětí – Život amerického hasiče, Velká železniční loupež – vrchol (12minutový) – paralelní děj, tzn. ukazuje, co se děje na několika místech, také volí již detailní záběry.
– Hodnotu filmu pochopil jako první DAVID WARK GRIFFITH = umění; USA, herecká práce v Porterově výrobně filmů. Udělal z filmu umění. Od r. 1908 mnoho filmů, více než 700 titulů: kladl důraz na volbu herců – hledá nové tváře (objevitel jedné z 1. hvězd amerického filmu), skoncoval se záběry celých postav, ukazuje pouze detaily opravdu důležité pro určitou scénu. Jeden z jeho nejdůležitějších objevů – každou filmovou scénu je nutno dělit na jednotlivé záběr nebo celky, tzn. definitivní odloučení filmu od divadla, kde divák viděl stále celou scénu. S jeho jménem spjato také přiblížení neboli tzv. velký detail (tvář, část tváře, rty nebo oči). Tvůrce slavného filmu Intolerance – slavná scéna, o které se mluví ve všech dějinách kinematografie: zobrazuje matku sedící v soudní síni, kde se koná proces s jejím synem – kamera zpočátku ukazuje tvář ženy, pak ze stejného vzdálenosti křečovitě zaťaté ruce, položené na kolenou. Když se režisér vrací k tváři hrdinky, víme už, že je stavu krajního vzrušení. Střídání záběrů rukou a tváře, ukázaných zvlášť, vyjádřilo v tomto případě více, než by dokázala hercova mimika. Používá také detaily věcí – nůž ležící na stole, pohled na něj řekne více než hercova divoká gestikulace.
– Griffith poznává nutnost montáže jednotlivých záběrů a také její výhody, dává možnost myšlenkové zkratky, divák si může mnohé domyslet. Časová a prostorová zkratka – film Dům na samotě – bandité přepadli osamělý dům, bezbrannou ženu v něm, manžel jí spěchá na pomoc. Ve snaze zvýšit napínavost Griffith ukazoval čím dál tím kratší úryvky obou souběžných dějů. Jako 1. uplatnil retrospekci „není důležité dodržovat jednotu místa, času, děje, ale jednotu námětu“.
