Karel Havlíček Borovský

Karel Havlíček Borovský
Od l. ledna 1846 se Havlíček stal redaktorem úředních Pražských novin (literární příloha Česká včela) ; které v roce 1848 přeměnil na Národní noviny (satirická příloha Šotek) . První jejich číslo vyšlo 5. dubna. Byl to první velký český politický deník.

Napsal pověstnou kritiku Tylova románu Poslední Čech. Postavil se proti převažujícímu povrchnímu sentimentálnímu vlastenectví, které nekladlo na literaturu umělecké požadavky a samo bylo nesmělé a neúčinné. Havlíček požadoval od české literatury pravdivost, původnost, národní charakter, a zejména uměleckou úroveň.

Vlastenectví se podle něho mělo vyznačovat skutečnou prací pro národ s jasným politickým zaměřením. Tón Havlíčkovy kritiky je ostrý, místy ironický; zahájil nový směr v českém literárním životě. Havlíčkova polemika s Tylem, který chápal svou práci pro národ jinak, přinesla nakonec Havlíčkovi sympatie a popularitu u značné části české veřejnosti.

Na počátku roku 1849 se situace začala přiostřovat, Havlíčkův satirický duch si žádal útočnějšího nástroje. Stal se jím satirický a humoristický Šotek, příloha Národních novin, s obrázky Soběslava Pinkase. V Šotku, jejž Havlíček vyplňoval téměř sám, objevovaly se ostré epigramy, veršované i prozaické vtipy nejrozmanitějšího druhu, zaměřené na stále reakčnější vládu. Havlíček tu otiskuje i parodické politické texty na nápěvy známých národních písní (Sedmero vzdechnutí k ministerstvu, aj.). Život Šotkův byl velmi krátký. Asi po čtvrt roce (22. dubna 1849) byl Havlíček nucen na základě nového tiskového zákona tuto přílohu zastavit. Rok 1849 stále stupňoval politický útisk, až konečně 18. ledna 1850 vyšlo poslední číslo Národních novin.

Nové pojetí dále rozvíjí generace májovců: Jan Neruda (1834-1891): Byl členem redakce Času, Hlasu a od roku 1865-1891 působil v redakci Národních listů. Sám Neruda redigoval Rodinnou kroniku a Obrazy života, dále od roku 1865 Květy a 1873 Lumír. Jeho význam v novinářství spočívá v založení českého moderního fejetonu, který uveřejňoval v Národních listech a napsal jich asi dva tisíce.Působil i jako divadelní kritik
Vítězslav Hálek (1835-1874):Redigoval almanach Máj na rok 1859, 1860, 1862 a dále Květy, Lumír a od roku 1861 Národní listy.
Jakub Arbes (1840-1914):Jako žurnalista působil v mladočeských novinách a pro redaktorství v Národních listech byl mnohokrát vyšetřován.

Generace ruchovců: Roku 1868 byl vydán Almanach Ruch

Svatopluk Čech (1846-1908):redigoval Květy v letech 1878-1899
Eliška Krásnohorská (1847-1926):literární kritička, která působila v v redakci Ženských listů a věnovala se kritice v časopise Osvěta, kde vystupovala proti lumírovské kosmopolitní poezii.

Generace lumírovců:
Josef Václav Sládek (1845-1912):v letech 1877-1898 redigoval časopis Lumír
-2 roky v Severní Americe (fejetony v Národních listech)
-původně byl ruchovec, pak přešel k lumírovcům

Realismus: