Větné vztahy a větné členy, nepravidelnosti větné stavby

Větné vztahy a větné členy, nepravidelnosti větné stavby

Vztahy mezi větami souvětí:
– podobné jako mezi větnými členy
• Podřazovací = vztah závislosti (determinace)
– hypotaxe = těsnější spojení, vyjadřuje závislost věty na větě řídící
• Přiřazovací = vztah souřadnosti (koordinace)
– parataxe = volnější spojení vět rovnocenných, nezávislých
• Složitá souvětí = kombinace předchozích případů
Druhy souvětí:
• Podřadné – min. 2VH
• Souřadné – 1VH, 1 či více VV
Druhy vět v souvětí:
• Hlavní
• Vedlejší – spojkové (ale, že, když,…)
– vztažné (kdy, kde, …)
o Řídící (může být VH i VV; řídí některou v.závislou)
o Závislá(závisí na větě řídící, pouze VV)

Souřadné souvětí:
– poměry:  slučovací (a, i ani, nebo, jednak-jednak, hned-hned, …)
┘stupňovací (ba, dokonce, ba i, ale i, nejen-ale i, nýbrž i,…)
 odporovací (ale, avšak, leč, nýbrž, nicméně, sice-ale,…)
 vylučovací (nebo, anebo, buď-buď, buď-nebo,…)
 příčinný (neboť, vždyť, totiž)
 důsledkový (proto, a proto, tedy, tudíž, tak,…)
Souvětí podřadné:
– druhy vět vedlejších: podmětná (kdo,co?/že,aby, kdyby,…)
přísudková
přívlastková (který, jenž, kde, kdy,kam, aby, že,..)
předmětná (že, aby, kdo, co, kde, kam, odkud,…)
příslovečná – místní, časová, způsobová, příčinná (důvodová), účelová,
podmínková, přípustková, doplňková
Větné členy = nejmenší jednotky větné struktury
• Základní:
Podmět S (subjekt) – mluvnicky nezávislý, shoduje se s přísudkem, vyjadřuje původce děje, vlastnosti,…
– nevyjádřený
– všeobecný – blíže neurčený, ale osobní (Říkali to v rozhlase.)
– neurčitý – neznámý neživotný původce (Na půdě to zapraskalo.)
– zájmenný (Ty tam půjdeš.)
Přísudek P (predikát) – vyjadřuje děj, činnost, vlastnost,…
– slovesný (verbální)
– neslovesný (nominální) – rčení, citoslovce
– slovesnějmenný (verbonominální) – se sponou (být, stát se), modálním slovesem, fázovým slovesem
• Rozvíjející:
Přívlastek A (atribut) – volnýtěsný; několikanásobnýpostupně rozvíjející; holýrozvitý
Předmět O (objekt) – závisí na slovese
Přísl.určení Ad (adverbiale) – závisí na slovese, příd.jménu či příslovci
– místa, času, způsobu, příčiny (důvodu, podmínky, přípustky)