Původ a vývoj českého jazyka

Původ a vývoj českého jazyka

praslovanština – společný základ jazyka Slovanů, měl pouze mluvenou podobu
staroslověnština – už psaný jazyk, základem makedonské nářečí
Vývoj češtiny:
bohemika – česká slova v latinské textu, 10.,11.stol.
glosy – vpisky českých slov kolem textů
– nejstarší česká věta z poč.13.stol.
primitivní pravopis (hlásky, kt. latina neměla označovány zvukově nejbližšími písmeny) pravopis spřežkový pravopis diakritický (rozlišovací) – dnešní podoba

Hláskové změny v jazyce:
 stahování samohlásek – novajanová
 zánik nebo náhrada jerů(zvláštní znaky) – podle Havlíkova pravidla
 denazalizace (zánik nosovek) – používají se jen v Polsku
 ustálení přízvuku – čeština na 1.slabice, v Rusku stále pohyblivý přízvuk
 krátké i dlouhé samohl. jen v češtině a slovenštině, jinak zkráceny
 vznik „ř“ (rr) „h“ (g)
 ztráta jotace – řidší používání „ě“ vyjma po retnicích: bě, pě, vě, mě
 přehlásky: aě, ie oě,ie ui,í (dušuduši)
 diftongizace – změna samohl. na dvojhl. óuo, úauou (koňkuoň)
 monoftongizace – změna dvojhl.na samohl. ouů (kuoňkůň)
 úžení: ieí,é (vieravíra)
 ajej (vajcevejce, dělajdělej)

Změny v tvarosloví:
 zánik duálu – zůstalo jen dva, oba, oči, ruce, nohy, ramena
 rozlišení podle životnosti (pohlavcipohlavky, hrobovéhroby)
 zánik některých minulých časů: aorist (vedechvedl jsem), imperfektum (vediechvedl jsem), plusquamperfektum (byl jest nesl) – složený tvar předminulého času
– aorist slovesa být (bych, bys, by..) dodnes jako část kondicionálu
 spřežkový pravopis – spojení 2 a více písmen (czasčas, rzychařeka)
 diakritický pravopis – v15.st. zavedl Jan Hus, spřežky nahrazeny písmeny s rozlišovacími znaménky(nabodeníčka dlouháčárka, krátkáháček)