KOMUNIKACE – ZÁKLADNÍ POJMY
– lat. Communicare, communem redere – oznámit, sdělovat, spojovat
– komunikace – proces dorozumívání; společenský styk s cílem výměny myšlenek mezi
účastníky komunikace (komunikanty)
Komunikační jednotky:
– komunikát/text (jazykový projev) – výsledek komunikování (psaný, tištěný nebo mluvený)
– dělí se na elementární komunikační jednotky = výpovědi (viz dříve)
– komunikační proces – proces dorozumívání, probíhá v určité době, na určitém místě a za
jisté společenské atmosféry
– komunikační situace – součást komunikačního procesu, tvoří ji počet účastníků, jejich
sociální, věkové složení, jejich vztahy, prostředí a čas, v nichž se
komunikace odehrává
– komunikanti – účastníci komunikace
– příjemce = recitiér = adresát
– komunikátor – autor (mluvčí, pisatel)
– styk komunikantů: a) přímý (bezprostřední) – z očí do očí
b) přímý zprostředkovaný (telefonní rozhovor, icq, skype)
c) nepřímý (odložený) – písemné projevy, předem natočené mluvené
projevy v TV, korespondence
– podle účasti komunikantů je komunikát členěn: dialog – monolog
