Jaroslav SEIFERT

Jaroslav SEIFERT (1901-1985)
– v letech 1969-1970 předseda Svazu českých spisovatelů, na počátku normalizace se vyslovuje proti těmto tendencím a nesmí 10 let publikovat – nevycházely nejnovější práce, starší se objevovaly; úřady se též snažily zatajit jeho podpis pod Chartou 77
– reakce na osvobození PŘILBA HLÍNY – protiválečné. 60. – 80. léta: motivy lásky (žena = symbol života), ale i smrti (smrtí prověřuje životní hodnoty), hledání smyslu života, místo pravidelného verše a písňové formy rytmizovaná próza, uvolněný nerýmovaný verš
– sb. PÍSEŇ O VIKTORCE (1950) – teskně laděná sbírka, která byla oficiální kritikou kritizována hl. za tragický podtext a stala se záminkou pro nepřátelskou a útočnou kampaň proti Seifertovi; podobenství osudu B. Němcové; sb. je oslavou láskyplného citu jako nejvyšší hodnoty života
– sb.MAMINKA(1954) – jedna z nejslavnějších Seifertových sbírek, kdy se vrací do dětství v Praze na Žižkově a vzpomíná na maminku s obrovskou citovou vroucností
– poslední fáze tvorby – od 60. let: následuje po devítiletém odmlčení způsobeném těžkou nemocí; Seifertova poezie se radikálně proměňuje – převažuje tvorba reflexivní, bez rýmu, metaforičnosti i melodičnosti; převažuje civilní verš bez složitých básnických obrazů, verš je prozaický, nevzrušivý
– sb. HALLEYOVA KOMETA (1967), ODLÉVÁNÍ ZVONŮ (1967)
– sb. MOROVÝ SLOUP(1981) – jedna ze zakázaných sbírek, která kolovala v samizdatové podobě či exilovém vydání; jsou zde též verše reagující na situaci po sovětské okupaci; nadále opěvuje lásku a ženy, ale velká melancholičnost
– sb. DEŠTNÍK Z PICCADILLY (1979), BÝTI BÁSNÍKEM(1983) – sbírky zasažené cenzurními zásahy; nostalgické vzpomínky na mládí a na doby štěstí; teskná melancholie, sebeironický duch veršů
– za básnický životopis lze považovat vzpomínkovou prózu VŠECKY KRÁSY SVĚTA

František HRUBÍN (1910-1971)
– pětidílná skladba JOBOVA NOC(1945) – svár „staré“ a „nové“ země; symbolická postava Joba, básníka staré země, který zbásňoval její odumírání; na závěr – strašlivé prokletí staré země
– HIROŠIMA(1948) – lyrickoepická báseň reagující na svržení atomové bomby na Hirošimu; paralelnost probíhajících nejobyčejnějších jevů (onemocnění dítěte, žena upíjející víno ve vinárně, milující se lidé, chůze pozdního chodce domů…) – na ně je svrženo světlo oslňujícího a současně děsivého záblesku; dílo bylo marxistickou kritikou ztrháno a bylo mu doporučeno, aby se rozhodl, zda chce jít cestou budování socialismu, nebo zda chce vyjadřovat smutek pro imperialisty
– PROMĚNA(1957) – skladba varující před smrtelným ohrožením planety daném přeceněním důvěry v technické dovednosti
– ROMANCE PRO KŘÍDLOVKU (1962) – slavná poéma, která je příběhem autorovy první lásky; je to bilancování jednoho lidského života, jedné nešťastné lásky, která je vnímána v několika časových úsecích (láska k Tonce, první milostné vzplanutí k Terině…)
– dramata: SPRNOVÁ NEDĚLE – lyrická hra, jejíž kouzlo je v postupném odhalování charakteru postav, rekreantů, kteří se sejdou u jihočeského rybníka
KŘIŠŤÁLOVÁ NOC KRÁSKA A ZVÍŘE
– próza: ZLATÁ RENETA
– tvorba pro děti: ŘÍKEJTE SI SE MNOU; ZVÍŘÁTKA A PETROVŠTÍ; ŠPALÍČEK POHÁDEK